Báseň pro Vijona

A i pro Ty, kterým jsem to slíbil, Pavlovi a jeho přítelkyni.

(ne)lidskou mrví, se všichni krmí

a rudou krví, se ústa stkví

a vůbec nezardí

strání jde srní, prochází strním

slzy se roní, když se kloní

nad jistou smrtí

(ne)lidskou tísní, mě plísní

ti co si (myslí), když sní, že si vysní

co si zdrtí

tak málo myšlenek, vyšlo navenek

a pomocí vzpomínek, se pláčem maminek

život nový rodí

(ne)lidskou jistou, život je bystou

každý tu hraje, jen ať maje

co se mu hodí

z klání do klání, hrůzu nahání

ústa rudá, byť věčně chudá

však na sebe

jsou hrdá

(ne)lidské lidstvo, není tu místo

pro tolik úst, a není kam růst

ať již skončí

            ten bál

svět je jen sál, kde si kdos hrál

však tak jak já

nevyhrál