Zeman, Klaus, Hašek, Rath a mnoho dalších, a nejen politiků. Jsou to plody naší špatné politické kultury. Jednotlivé osoby jsou sice vidět, ale jsou jako plodnice houby. Ta je také nejvíc vidět, ale sama o sobě není nic. Podstatné je podhoubí ze kterého vyrůstá.
"Prostě velká většina lidí v tomhle státě je s odpuštěním posraná, úplně stejně jako za bolševika, protože každý může o něco přijít. Tohle změnit je především úkol pro školu. Děti by se odmalička měly učit mít vlastní názor, v odůvodněných případech dělat kompromisy, ale nebát se říct ne, když jde o něco důležitého. A umět rozlišit, kdy je vhodné ustoupit a kdy je vhodné neustupovat. Bohužel velká většina učitelů jim nemůže sloužit jako životní vzor odvahy a schopnosti hájit vlastní názor. Podělanost se mládež učí od rodičů, učitelů, od starších spolupracovníků." říká můj kolega. A musím konstatovat, že má pravdu.
Jeden poslanec onehdy konstatoval, že Jeroným Tejc je opravdu slušný člověk, bez ohledu na politickou příslušnost. Jestliže se ti slušní lidé ze sněmovny chovají tak, jako teď pan Tejc, tak jak se chovají ti méně slušní? V politice, ale nejen tam, nám opravdu chybí dostatek lidí, kteří mají svůj vlastní, promyšlený názor a nebojí se ho říct a postavit se za něj. Velká většina profesionálních politiků přinejlepším papouškuje svého lídra, v tom horším případě neumí ani to. A projevuje se to i jinde. Z průzkumů vyplývá, že mladí lidé v Česku nemají chuť zakládat své vlastní firmy či zkusit podnikání. Jejich snem je být zaměstnán ve státní správě nebo u nějaké velké firmy? Není to taktéž projevem té podělanosti?
Všechno se vším souvisí. Vysoká míra přerozdělování. Velmi paternalistický stát. Vysoký počet lidí závislý na nějaké formě dávek od státu. A dlouholetá bolševická škola vládnutí. Ještě to chvíli potrvá, než se dočkáme opravdové postkomunistické změny.
