V posledních letech přicházíme o významnou část své osobní svobody. Zbavujeme se ji zcela dobrovolně, možná i jaksi nevědomě. Připravujeme se o ní v rozsahu, který byl ještě nedávno zcela nepředstavitelný. V rozsahu, kvůli kterému naši předci dělali revoluce a byli ochotni prolévat krev. Jak je to možné?
Vystudoval jsem jadernou fyziku. Technický pokrok mně nepřestává fascinovat. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že jsme na úplném počátku elektronizace, miniaturizace a digitalizace všeho kolem nás. Před dvaceti roky jsme si těžko představovali dnešní multifunkční mobil a těžko si dokážeme představit, jak to všechno bude za dvacet let vypadat. Když lidé vynalezli kolo, také si těžko dokázali představit dnešní automobil či vysokorychlostní vlak.
Náš dnešní (stále primitivní) mobil, počítač a bankovní účet využíváme tak, že je známo, kde zrovna jsme, s kým se stýkáme, co máme rádi, co nakupujeme, co se nám líbí, jaké máme názory, kde jsme byli na dovolené, kolik utrácíme, kolik šetříme, kolik vyděláváme, kde bydlíme, co vlastníme, atd. Někteří z nás to ještě navíc dobrovolně dokumentují vlastními fotografiemi či jinak dobrovolně upřesňují na sociálních sítích. Kromě toho nás na ulicích, dálnicích, nádražích, letištích, v administrativních budovách a na veřejných prostranstvích snímají tisíce kamer. K tomu ještě zanedlouho přidáme povinná majetková přiznání o tom, co jsme náhodou koupili za hotové, povinnou zdravotní evidenci a posléze ten malý zbytek toho, co ještě ve všech těch záznamech není. Někteří by se dokonce nechali dobrovolně očipovat, nebo by nechali alespoň očipovat své děti (ostatně se psy to už děláme pro jejich blaho běžně).
Že je to moc dat? Že se to nedá vyhodnocovat? Mýlka. Zpracovat se to dá, a běžně se to děje (viz Snowdenova aféra). Samozřejmě vše pro naše dobro a naši bezpečnost. A to jsme teprve na začátku. Tedy těch technických možností.
Státy na celém světě posledních sto let stále posilují svou moc nad jednotlivcem. Ukrajují si stále větší koláč naší svobody. Pod zástěrkou slibu, že se o nás postarají. Žádnému z historie známých totalitních či autoritativních vládců se o takových možnostech kontroly obyvatelstva nezdálo ani v nejbujnějších snech. Co je čeká díky technologickým možnostem je skutečná rozkoš kontroly. Šmírovací nirvána. Pokušení je opravdu velké.
Kolik osobní svobody jsme ochotni vyměnit za šidítko vlastního bezpečí a komfortu? Kde máme svoji vlastní nepřekročitelnou mez? Kolik svobody si musíme ještě nechat vzít, aby nám to došlo?
