Dopadnou li volby podle postupně zveřejňovaných průzkumů veřejného mínění, máme se na co těšit. Ve sněmovně bude šest až osm stran, nováčků tam bude ještě více než po minulých volbách, tedy zřejmě většina. Parlament bude silně rozdroben. Prostě pytel blech. K čemu to bude dobré?
Mé politické zkušenosti vládnutí se omezují na desetiletou zkušenost starosty třítisícové obce. Ty zkušenosti říkají, že pokud mám v zastupitelstvu jasnou většinu, tak mohu něco prosadit, mohu nasměrovat naší malou obec nějakým směrem. Mohu realizovat dlouhodobé projekty. Mohu splnit svoje předvolební sliby.
Měl jsem štěstí. Zatím jsem se vždy mohl o takovou většinu opřít. Mám však řadu kolegů, kteří takové štěstí neměli. V jejich obci voliči složili zastupitelstvo velmi pestrobarevně. Důsledkem bývá většinou nestabilita, neschopnost se dohodnout na tom co je důležité, prosazování partikulárních zájmů. Namísto cesty vpřed nastupuje stagnace.
Nevím jak se řídí stát. Je to určitě komplexnější a ještě složitější systém vyvažování různých zájmů, než když člověk řídí obec či město. Nicméně jsem přesvědčen o tom, že bez stabilního parlamentu, bez jasné parlamentní většiny, bez stranické disciplíny (zní to hrozně,že?) nelze výrazně postoupit vpřed a realizovat vše, co tato země realizovat potřebuje. Dopadnou li volby tak, jak věští průzkumy, tedy že parlament bude většinově složen z mnoha malých skupinek, které samy jsou složeny ze špatně říditelných individuí, pak se nevyhneme novým štěpením, vzniku pidistran, přeběhlíkům, kupování hlasů a tomu všemu, co nám všem tak strašně vadí.
Kdybyste si měli vsadit. Půjde kupředu rychleji Německo se dvěma silnými stranami v parlamentu a nebo Česko se šesti či osmi slabými?
P.S. Mé manažerské zkušenosti se omezují na řízení divize mezinárodní firmy s 250 zaměstnanci. Původně jsem si myslel, že obec se dá řídit jako firma. Brzy jsem zjistil, že většina občanů ve fabrice žít nechce.
