Nechceme Vás okrádat o čas a soukromí a proto prosím NEČTĚTE tento dokument, jste-li SPOKOJENI s poměry v tomto státě. Jste-li však z nějakého důvodu se situací v tomto státě NESPOKOJENI a nemíníte se v příštích letech pouze odevzdat osudu, máme Vám co nabídnout.
Toto je úvod letáku, kterým jsem v roce 2002 vstupoval do komunální politiky. Pouze namísto slovního spojení "v tomto státě" bylo slovní spojení "v naši obci". Byli jsme parta lidí v komunální politice zcela nezkušených, kteří nebyli spokojeni s poměry, kterým se nelíbilo, jakým způsobem je obec řízena a kteří se nechtěli spokojit s tím, že budou jen nadávat, ale nic pro změnu neudělají.
Nejvíce nám vadilo, že obec neměla jasnou vizi svého dalšího rozvoje. To co jsme v roce 2002 uvedli v našem předvolebním letáku stoprocentně platí pro dnešní Českou republiku. Stačí opět zaměnit slovo obec za slovní spojení Česká republika či stát: "Bohužel musíme konstatovat, že za posledních dvanáct let nebyla žádná ze střídajících se politických reprezentací České republiky schopna, a ani se o to nepokusila, připravit komplexní a dlouhodobý plán rozvoje státu a jeho území. Česká republika nutně potřebuje plán, který by vznikl v partnerském a rovnoprávném dialogu mezi občany, podnikateli, odborníky a správou státu; plán, který by představoval jistou formu dohody o tom, čeho chce Česká republika dosáhnout a jak hodlá při tom postupovat."
Domnívám se, že nám chybí právě ten plán, celospolečenská dohoda o tom, kam vlastně směřujeme. Společný jmenovatel všech politických stran o našem dlouhodobém směřování. Česká republika je skvělé místo k životu, jsme schopný a vzdělaný národ, máme ve společnosti velmi malé sociální rozdíly, relativně nízkou chudobu, relativně vysokou životní úroveň, máme na čem stavět a dlouhodobě se nemáme za co stydět. Rozhodně nemusíme mít malé sebevědomí. Pouze nevíme, kam vlastně jdeme. A proto jsme v takovém politickém marasmu, v jakém právě jsme.
My jsme tehdy občanům několikatisícové obce dlouhodobou vizi a strategii nabídli. Pro tuto vizi tvrdě pracujeme, nekrademe. Díky tomu udělala naše obec za deset let zcela zásadní obrat, opravdu otočila kormidlo, změnila se k nepoznání. Stala se dobrou adresou a vyhledávaným místem k životu. Pokud chceme otočit kormidlo státu (k prosperitě, znalostní ekonomice, vzájemné důvěře) a v příštích deseti letech významně poskočit kupředu, potřebujeme společný dlouhodobý cíl.
Pane prezidente, poslanci a senátoři, je to opravdu tak těžké?
