Můžou se doopravdy vrátit komunisti se vším všudy? Jak poznám, že se vrací? Kdy mám vlastně něco udělat? Co mám poradit mým čerstvě dospělým dětem? Napadají Vás někdy stejné otázky? Pokud ne, pak Vám závidím a nemusíte číst dál.
Základku, gympl a vysokou jsem prožil v socialismu. Taky svatbu, odmítnutí vstupu do strany, první dítě a kousek vědecké kariéry. Pro jistotu uvádím, otec dělník, matka dělnice.
Druhé dítě, druhý kousek vědecké kariéry, změnu zaměstnání, podnikání a poté starostování v obci za Prahou jsem prožil až po revoluci.
Hodně jsem cestoval, jako vědec i jako zaměstnanec. Byla to velká inspirace.
Měl jsem sen, který stále trvá. Česko je lepší než zbytek "východu". My to dáme. Budeme makat a jednou to tady bude vypadat alespoň jako v Rakousku (vždyť mentálně jsou ti Rakušáci takoví Češi mluvíci německy), možná i lépe než tam. V obci kde starostuju se o to snažíme, a jde to. Ještě tam nejsme, ale už se docela slušně blížíme.
Měl jsem (a stále mám) přirozenou nedůvěru k "levici". Postkomunistický syndrom. V protestantské rodině pěstovaná nedůvěra ke komoušům, kteří dědovi sebrali statek a polnosti (na kterých všichni pracovali od rána do večera, jestli někoho vykořisťovali, jak mě to učili ve škole, tak leda tak sami sebe).
Volil jsem "pravici". Byla to krásná doba. Bylo jednoduché se rozhodnout co je "pravé" a co "levé" a jak volit. Dnes je to složitější, když se "tradiční pravičáci", zejména v ODS, zcela zdiskreditovali.
Rozhodování mezi pseudo "pravým" a pseudo "levým" je potřeba nahradit rozhodováním mezi tím co je dobré, a co špatné.
Většina našich německých sousedů bude, dle průzkumů veřejného mínění, za měsíc volit "pravici", protože si myslí, že je to pro ně dobré, protože Angela Merkelová dělá pro většinu lidí dobrou politiku s dobrými výsledky. A to prosím neslibuje všechno všem, neslibuje zvýšení daní bohatým a živnostníkům (jako naši "socialisti"), neslibuje právo na práci a konfiskaci majetku (jako naši komunisti), nezpochybňuje moc soudní, když se ji nelíbí rozsudek (jako náš president) a nepodlézá lacinými sliby svým voličům.
Většina našich občanů bude, dle průzkumů veřejného mínění, za dva měsíce volit "levici", protože si myslí, že je to pro ně dobré, protože "slibem nezarmoutíš". Chápu, že "pravice" zklamala. Bohužel demokratická "levice" reprezentována Dienstbierem či dokonce Sobotkou je stále slabá.
Komunisti (v KSČM, ve SPOZ, v ČSSD, ale i jinde) vystrkují růžky. Čím dál více. Nevěřím jim. Autokracie jim je blízká. Proto jim náš současný prezident tolik imponuje. Ale i on by nakonec byl pro ně moc velký demokrat (pokud by ho nezmákli nějakou tou štamprličkou).
Můj otec vysedávající každý večer u Rádia Svobodná Evropa si v roce 1985 nedokázal představit, že v příštích desetiletích může nastat změna režimu. Říkal mi "Vždyť jsme vojensky obsazeni Ruskem, ti nikdy dobrovolně neodejdou". A za pět let bylo všechno jinak.
Dnes slyším "Vždyť se nic podstatného nemůže změnit, jsme v NATO a EU". Proč by tentokrát nemohlo být za pět let všechno jinak?
Ke změnám režimu dochází náhle. Pro běžného občana jaksi bez varování. Než se vzpamatuje, je už pozdě.
Buďme ve střehu. Nerezignujme. Volme co je dobré. Dobré s dlouhodobým výhledem. Dobré pro budoucnost.
V mém případě to znamená nevolme komunisty. Ať jsou v jakékoli straně.
Volme demokraty. Ať jsou v jakékoli straně.
