Moravec a Biľak. Když dva dělají totéž, není to totéž!

O kolaborantství s nacistickým a komunistickým režimem. O vlastizrádcích. O tom, jak složitě se (ne)vyrovnáváme s minulostí.

Emanuel Moravec. Pocházel z rodiny pražského obchodníka. V roce 1911 vystoupil demonstrativně z římskokatolické církve, aby dal najevo svůj odpor k vládnoucím Habsburkům. V březnu 1917 byl na vlastní žádost zařazen do československých legií. V roce 1920 se podrobil lékařské prohlídce a pro celou řadu psychosomatických obtíží byl označen za neschopného vojenské služby. Nicméně v nově vzniklém Československu zastával řadu funkcí v armádě, dotáhl to na majora, vyučoval vojenství a hodně publikoval. Ve třicátých letech otevřeně podporoval politiku demokraticky orientovaných politiků kolem Masaryka a Beneše. Psal do Přítomnosti, kterou vydával Ferdinand Peroutka, spolupracoval s Lidovými novinami. Tvrdil, že největším nepřítelem ČSR je nacistické Německo, ale zároveň se přikláněl k autoritativní demokracii a principům italského fašismu. V době Mnichovské krize v roce 1938 patřil k nejrozhodnějším odpůrcům československé kapitulace. Na svých přednáškách a ve svých článcích vyzýval k ozbrojenému odporu proti Německu.

Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava mu nacisté nabídli spolupráci a přesvědčili ho o tom, co vše dobrého dělají pro Německo a novou Evropu. Z Moravce se stal aktivní a nadšený propagátor nacistické ideologie. Jako příznivec Heydricha se v roce 1942 stal členem protektorátní vlády ve funkci ministra školství a lidové osvěty. 5. května 1945 vypuklo Pražské povstání a Emanuel Moravec spáchal sebevraždu. Patřil k nejaktivnějším představitelům české kolaborace s nacistickým okupačním režimem za Protektorátu. Stal se symbolem kolaborantství s nacistickým okupačním režimem. Kdyby se nezastřelil, byl by nepochybně souzen a odsouzen za vlastizradu.

Vasil Biľak. Pocházel z velmi chudé rusínské rodiny. Vyučil se krejčím. V roce 1936 vstoupil do komunistických Rudých odborů. V roce 1945 do KSČ. V červnu 1954 byl zvolen členem Ústředního výboru KSČ, zůstal jim až do roku 1989. Od roku 1968 do roku 1988 byl členem předsednictva ÚV KSČ a tajemníkem ÚV KSČ pro otázky zahraniční politiky a ideologie. Byl reprezentantem neostalinského dogmatismu. Patřil k nejaktivnějším představitelům československé kolaborace se sovětským okupačním režimem za Československé socialistické republiky.

Byl posledním žijícím signatářem takzvaného zvacího dopisu, který v srpnu 1968 poslalo pět československých konzervativních komunistů sovětskému vůdci Leonidu Brežněvovi a který legitimizoval následnou invazi vedenou sovětskými vojsky do Československa. Kopii dopisu předal v roce 1992 ruský prezident Boris Jelcin prezidentovi Václavu Havlovi. Vzhledem k tomu, že Vasil Biľak a jeho soudruzi spolupracovali s cizí mocností a cizími armádami na ozbrojeném přepadení vlastní země, mluví historici o tomto počínání jako o jasné vlastizradě. Bohužel se nepodařilo nikoho z této pětice nikdy odsoudit. Trestní stíhání proti Biľakovi sice probíhalo mnoho let, ale Bratislavský soud nakonec případ vrátil na došetření. Údajně bylo třeba sehnat originál zvacího dopisu, aby se potvrdila pravost Biľakova podpisu. Rusové za Putinova prezidentství originál dopisu odmítli vydat s tím, že by to poškodilo Biľakovy zájmy.

Vasil Biľak se stal symbolem kolaborantství se sovětským okupačním režimem. V listopadu 1989 se nezastřelil. Ve své vile v Bratislavě se dožil věku 96 let a zemřel jako svobodný a před zákonem neposkvrněný muž. Na pohřbu se sešly dosud žijící špičky komunistického režimu. Bývalý generální tajemník KSČ Milouš Jakeš, poslední šéf komunistické tajné policie StB Alojz Lorenc nebo někdejší člen předsednictva ústředního výboru KSČ Jan Fojtík. Asi nikoho nepřekvapí, že nechyběl ruský velvyslanec na Slovensku Pavel Kuzněcov.

Srovnávat dva totalitní režimy je těžké. Srovnávat dvě náhodně vybrané osoby je těžké. Jakékoli srovnání bude nedostatečné a laciné. Ale stejně. Emanuel Moravec zradil vlast ve prospěch německého nacismu. Vasil Biľak zradil vlast ve prospěch ruského komunismu. Vlastizrada zůstala nepotrestána. Je to další střípek do pestré mozaiky našeho (ne)vyrovnání se s minulostí. Je to další střípek do mozaiky rostoucí arogance českých komunistů.