Komunální volby v okolí Prahy, kde posledních patnáct let probíhá urbanizace původních malých středočeských vesnic, zřetelně potvrdily změnu v přistupu místních obyvatel k další výstavbě. O co vlastně jde?
Na konci minulého století, většinou s vedením starousedlíků na radnicích, došlo v rámci vytváření územních plánů k masivnímu rozšíření zastavitelných území. A začalo se stavět, ve většině obcí bez ladu a skladu, bez širší urbanistické vize, pod taktovkou developerů s jejich přirozeným cílem maximalizovat zisk. Vznikají čtvrti nových rodinných domků se špatnými komunikacemi, bez osvětlení, s absencí veřejného prostoru, často na kusu pole, který vůbec nesouvisí se stávající zástavbou. Do obcí přicházejí mladí lidé, spíše vzdělaní, v práci úspěšní, kteří mají malé děti. Obce rostou na násobky počtu svých původních obyvatel. Zcela přirozeně se začnou projevovat nedostatky míst ve školkách, školách, hromadné dopravě. Rychle roste dopravní zatížení, kolony aut se protahují. Nespokojenost těch, kteří se přistěhovali stoupá, chtějí změnu, protože jejich představa o bydlení za Prahou byla úplně jiná než každodenní realita. Uvědomují si, že staré územní plány vytvořily ohromné územní rezervy. To, co při hlasování v roce 2000 vypadalo jako kousek červené plochy na mapě dnes představuje třeba tisícovku nových obyvatel. Papír snese všechno a vypadá to na něm náramně jednoduše, problémy tisíců reálných lidí jsou o něčem jiném. Náplavy (tedy nově příchozí) se začínají angažovat, stávají se motorem změn, jdou do komunálních voleb, od roku 2002 se postupně dostávají do místních zastupitelstev. V obcích dochází k významným změnám v přístupu k územnímu plánování, vyhlašují se stavební uzávěry, zavádějí regulační plány. Někdy to jde ztuha, výhrůžky, žaloby, a různé formy nátlaku ze strany těch, kteří na parcelaci volné krajiny profitují.
V posledních deseti letech se obce rozdělily na dvě skupiny. V první skupině jsou ty obce, kde vedení další výstavbu zmrazilo, snaží se ji regulovat a plány na další expanzi do krajiny dostaly červenou. V některých dokonce k tématu dalšího rozvoje uspořádali místní referenda. Ve druhé skupině jsou obce, kde se této problematice buď nevěnovali, a nebo ještě surfovali na vlně rozšiřování zastavitelných území a mohutné výstavby. Podíváte-li se na výsledky letošních komunálních voleb, tak téměř bez výjimky platí, že v první skupině obcí dochází jen k minimálním změnám na radnicích, bez ohledu na jejich politickou orientaci. Politická reprezentace obcí, které přistoupily k výrazné regulaci výstavby, bez problému obhájila svou pozici. Volby zde probíhaly spíše v poklidné vesnické atmosféře (například Průhonice, Zvole, Dolní Břežany, Vrané n. Vltavou a mnoho dlaších). Naopak ve druhé skupině obcí dochází na radnicích k výrazným změnám, volby byly velmi bouřlivé, územní rozvoj byl jejich ústředním tématem a stávající vedení zpravidla utrpěla porážku (například Říčany, Jesenice, Černošice, Květnice).
Lidé žijící v prstenci okolo Prahy v těchto komunálních volbách vyjádřili jasné STOP dalšímu rozšiřování zastavitelných území. Jasně řekli místním politikům, aby se starali více o své občany a méně o developery a rozvojové projekty. Doufám, že se jedná o symbolické ukončení období divoké parcelace krajiny. Doufám, že vstupujeme do další etapy rozvoje obcí okolo Prahy. Etapy rozumného a vyváženého rozvoje, etapy kvalitního urbanismu, etapy malebných obcí, městysů a měst.
