V politice se furt něco děje. Prase aby se v tom vyznalo. Jedno je jisté. Každý další den, týden, měsíc, to nevypadá líp než včera, před týdnem, a před měsícem. Fakt z toho nemám dobrý pocit.
K vládě Nečase jsem mohl mít tisíc výhrad. Vzešla však z parlamentu. Stejně tak můžu mít tisíce výhrad k vládě levice s podporou komunistů, ale pokud to bude parlamentní řešení, tak ho mohu jen a jen respektovat a každé čtyři roky to snad mohu změnit. Mám však respektovat prezidenstské řešení? Bez ohledu na to, zda je prezidentem Klaus, Zeman, či Okamura? Prezidenstké řešení bez podpory parlamentu? Proč pak jdu k volbám a volím parlament? K čemu ten parlament pak je?
Současná situace ukázala pouze jediné. Naše ústava mlčky předpokládá, že jsme vyspělý národ s hluboko zakořeněnými demokratickými principy a proto není potřeba v ústavě blíže specifikovat věci v demokracii zcela zřejmé. Bohužel, jsme také jediný národ na světě, který demokraticky umožnil komunistické totalitě chopit se moci. Vydrželo to desetiletí. Člověk by se měl z chyb poučit. Společnost taktéž.
Vážení páni poslanci, senátoři. Bez ohledu na Vaši politickou příslušnost, dohodněte se. Než se rozpustíte, opravte naši ústavu tak, aby byla mocivzdorná. Doplňte do ní termíny, učiňte ji jednoznačnější. To není nic proti Zemanovi. To je pouze pojistka proti mocichtivým.
Je mi padesát. Já už to nějak vydržím. Ale co naše děti?
