Vláda oznámila, že plánuje deficit 300 miliard Čtyřicet miliard byl původní schodek, 140 miliard je výpadek příjmů. Zbylých 120 miliard by tak mohlo jít na stimulační opatření pro podporu ekonomiky.
Zní to jako ohromné číslo. Ale vztáhněme si ho k HDP Česka v loňském roce ve výši 5653 miliard korun. Je to něco přes 2% loňského HDP. Německo plánuje vydat na stimulaci ekonomiky 5% HDP, USA 10% HDP. Státní dluh ČR na konci roku 2019 dosáhl výše 1740 miliard, tedy 31% HDP. Jeden z nejnižších v EU. Když si půjčíme na trzích k financování schodku 300 miliard a HDP poklesne o 10%, bude náš dluh 40% HDP. Kdybychom chtěli na podporu ekonomiky vydat německých 5% HDP, řekněme v našem případě 250 miliard korun, deficit rozpočtu by byl 430 miliard a státní dluh by při 10% meziročním poklesu ekonomiky dosáhl necelých 43% HDP. Pořád velmi přijatelné.
Takže moc, nebo málo? Domnívám se, že to, co zatím plánuje česká vláda je málo. Málo k tomu, abychom ekonomiku rychle nakopli a dostali co nejdříve k robustnímu růstu. Málo na to, abychom drželi krok se sousedním Německem a Rakouskem. Proč? Protože historie krizí ukazuje, že to, jak se daná země vzpamatuje z krize záleží na třech rozhodujících faktorech. Struktuře průmyslu, struktuře firemního sektoru a účinnosti fiskálních stimulů. Česká republika v tomto ohledu na tom není moc dobře. Má průmysl hodně závislý na lidské práci, má nízký podíl práce přesunutelné do home office, má velmi málo skutečně velkých firem, které mají dostatečné rezervy. Takže to, co opravdu zbývá je velikost a efektivita fiskálního stimulačního balíčku. Teď je ta chvíle, kdy můžeme využít naši jedinečnou výhodu, kterou bezesporu je naše velmi nízké zadlužení, a použít stejně jako Němci ekonomickou bazuku namísto vzduchovky.
Bohužel to, co zatím česká vláda dělá je žalostně málo z hlediska efektivity. Zatím je to chaotické, byrokratické, pomalé a neřeší ten nejdůležitější problém ekonomiky, což je nedostatek likvidity. Ukazuje se, že řada OSVČ na žádné peníze nedosáhne, kurzarbeit proplácíme zpětně a s velkou spoluúčastí zaměstnavatelů, na fixní náklady nepřispějeme, z programu Covid nikdo žádné peníze ještě neviděl, je moc složitý. Experimenty s odklady nájmu jen přesouváme vnější šoky do dalších sektorů ekonomiky. To, co je opravdu nutné je, aby to bylo rychle a teď. Utratit 200 miliard za rok při stavbě dálnic a přehrad nepomůže. To už budeme ve fázi stavění hladových zdí. Můžeme utratit klidně 5% HDP, ale rychle a tak, aby zůstala ekonomika co nejméně porušená, připravená k restartu.
Kvůli téhle zemi bych si moc přál, kdyby vláda dokázala použít ekonomickou bazuku. Rychle a efektivně. Bohužel zatím to vypadá, že toho schopna není.
