Zákaz vycházení nebo karanténu mají země, které vytvářejí polovinu světového HDP a žije v nich třetina světové populace. Podle International Labour Organization je ztrátou zaměstnání ohroženo 1,25 miliardy lidí.
To není obyčejná krize, není to obyčejná ekonomická krize. Je to zdravotnický šok, poptávkový šok, nabídkový šok a k tomu kdo ví, jak dopadne cenová ropná válka. Je to hluboký propad. Vypnutí celých sektorů ekonomiky. Tento výpadek ekonomiky pravděpodobně převýší jakoukoli recesi během posledních 150 let (píše Guardian). To je asi přehnané. Někteří říkají, že to bude jako velká krize na konci 20. let 20. století. Jiní zase, že to bude horší než krize způsobená válkou. Tak či onak je zřejmé, že to je kalamita nebývalého rozsahu. A doufejme, že se k tomu nepřidruží ještě nějaký klimatický šok.
Tato kalamita bude mít dlouhotrvající následky. A také urychlí již existující trendy. Adopci nových technologií, znovunastavení globálních dodavatelských řetězců a bohužel i růst propojených oligopolů. Jsou to především velké globální firmy, kdo má nejlepší předpoklady takovou krizi přežít a dokonce v ní posílit. Proč? Mají ohromnou hotovost, větší než rozpočty států. Mohou nakoupit oslabené rivaly, počkat si. Napříč sektory budou úspěšní ti, kteří nemají dluhy a mají peníze. Sektorově mezi vítěze budou patřit firmy jako Apple, Microsoft, Cisco, Facebook, Amazon, nebo zdravotnické Roche, Johnson & Johnson, NovoNordisk a další. Amazon vytvořil za posledních pár týdnů 100.000 pracovních míst, aby uspokojil poptávku zákazníků po on-line obchodech. A i přes velké sektorové potíže bude platit, že čím větší, tím lepší. Velké firmy dostanou státní pomoc a antimonopolní výjimky. Státy už zase zachraňují aerolinky. Alitalia byla zestátněna (již pokolikáté?), Emirates zachránil stát Dubai. I náš premiér chce použít státní peníze, aby vykoupil Číňany ze soukromé investice do Smartwings. Přesto platí, že doprava, maloobchod a turismus jsou na pomyslné černé listině. Řada velkých maloobchodních řetězců má nulové tržby, ale náklady stále na polovině. Jak dlouho to mohou vydržet? Je zřejmé, že vlády budou různé firmy označovat za strategické a poskytovat jim štědrou pomoc. Americký Boeing by mohl vyprávět. A obdobný scénář jistě postihne i automobilový průmysl. Volkswagen má týdenní ztrátu přes 2 miliardy EUR. To je za měsíc srovnatelné se současným výpadkem celé české ekonomiky. Automobilky mají hotovostní zdroje na 4-10 týdnů. Dá se očekávat, že uvolnění restrikcí v ČR bude korelovat právě s tím, jak dlouho mohou vydržet automobilky vyrábějící u nás. WTO (World Trade Organization) očekává pokles v mezinárodním obchodu až o 30%. Největší propad se očekává v oborech, kde je komplexní hodnotový řetězec, tedy zejména v elektronice a v automobilovém průmyslu. Pro Česko to je více než významné. Covid 19 a jim vyvolaná krize změní strukturu globálního byznysu.
A co my? Malá, otevřená, proexportní ekonomika s vlastní měnou?
Budeme zasaženi velmi silně. Už teď nás každý den karantény stojí miliardy korun nespotřebovaných služeb a neuskutečněné výroby. Čeká nás nedostatek hotovosti, výpadek příjmů podniků a podnikatelů v řádu mnoha set miliard korun. Propad mezd, růst nezaměstnanosti, propad příjmů státního rozpočtu.
Obecná shoda panuje na tom, že absenci poptávky je potřeba řešit tak, že finanční rizika kryje stát. To se více či méně děje, kurzarbeit, ošetřovné, platba OSVČ, garance za úvěry. Otázkou je, zda dostatečně rychle. Dále je shoda na tom, že je potřeba ochránit malé a střední podniky. Zejména jejich znalost. Když se rozpadnou, lidé dostanou výpověď, jedinečná znalost je na dlouho ztracená. Proto je potřeba posílit jejich likviditu, jak to chytře dělají naši němečtí a rakouští sousedé. Rakouska pomoc byznysu je rychlá a více než sedminásobná ve srovnání s ČR. Právě malé a střední podniky dokazují, že jsme jako celek ekonomicky tak silní, jak silný je nejslabší článek řetězu. A malé a střední podniky jsou právě tím článkem řetězu, který určuje sílu a odolnost celé ekonomiky. Proto je nutné těmto podnikům poskytnout co největší podporu. Také proto, že znovunastavení globálních dodavatelských řetězců vytváří pro Česko (ale i Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko či Bulharsko) příležitost být ideálním náhradním dodavatelem namísto asijských dodavatelů. Máme velmi rozvinutý zpracovatelský průmysl, jeden z nejrozvinutějších v EU, máme v rámci EU levnou pracovní sílu a specializujeme se na dodávky komponentů. Bohužel našim rizikem je, že tato jednoduchá cesta nás ukotví v pozici montovny Evropy, špatně placeného montéra s nízkou přidanou hodnotou. A právě proto účinná podpora domácích malých a středních podniků může vytvářet protiváhu síle německých a rakouských firem, které jsou svými státy v této krizi štědře dotovány. Účinná podpora může zamezit tomu, aby naše malé a střední firmy byly levně na prodej. Může zamezit tomu, aby došlo k významné oligopolizaci či oligarchizaci české ekonomiky. Ta podpora musí být nejen pro přežití, ale také pro transformaci. Transformaci digitální a technologickou.
A je tady ještě jeden aspekt. Svět je svým způsobem na křižovatce. Buď si uvědomíme, že jsme na této planetě na sobě vzájemně závislí a musíme spolupracovat, protože globální témata jako jsou pandemie, globální oteplování nebo ničení životní prostředí v jedné zemi nevyřešíme. A nebo se budeme izolovat, soustředit na rozdíly, chudí a bohatí, mladí a staří, zdraví a nemocní, my a oni, a dále posílíme politické tendence zrozené z krize roku 2008. Populismus a autoritářství.
