Jsme v záplavě špatných zpráv. Převládá pesimismus a skepse. Politická situace stojí za starou bačkoru, ekonomická není o nic lepší. Je to však jen jedna strana téže mince. Není rub bez líce, černá bez bílé. Ta druhá strana však není médií prezentována, přestože ji tolik potřebujeme. Tak si jednu z těch pro média nezajímavých zpráv přečtěte.
V Evropě se již téměř třicet let koná soutěž obcí a měst s názvem Entente Florale Europe, ve volném překladu Kvetoucí sídla Evropy. Soutěž vyhlašuje nevládní nezisková organizace Association Européenne pour le Fleurissement et le Paysage se sídlem v Bruselu. Letos se soutěže účastnilo na 5000 obcí a měst. Nejdříve procházejí lokálními soutěžemi (u nás krajská kola), pak se vybírá národní vítěz (někde zvlášť pro menší obce a města) a teprve potom je mezinárodní soutěž. Naše obec se takto dostala až mezi 18 finalistů z 11 evropských zemí.
V červenci přijela mezinárodní porota a celý den procházela obec, hodnotila veřejná prostranství, zeleň, provázání s krajinou. Zajímali se o to, jak se lidi starají o veřejný prostor, jak fungují spolky. Naše dámy z klubu seniorů napekly typické místní koláčky, včelaři připravili svůj vlastní med. Lidé se o soutěž zajímali, mnoho z nich pečlivě upravilo svoji květinovou výzdobu v oknech či předzahrádkách. Pozor! Nejsme malebná jihočeská či jihomoravská vesnička s ženami a muži v krojích. Spíše jsme přípražská suburbanizační džungle, ve které se snažíme najít tu správnou cestu k příjemnému místu k životu. A o to to bylo těžší.
Když jsem si na webu prohlédl konkurenty, tak mi spadla čelist. Malebné irské městečko, italská horská vesnička s výhledem na Matterhorn, tyrolské lyžařské středisko, či turistické letovisko u Balatonu. Prostě místa, kde každý místní podnikatel investuje do svého okolí, protože to je součást jeho podnikání. A k tomu tučné obecní pokladny, které dostávají stovky tisíc či dokonce miliony EUR z pobytových daní. Ale pak jsem si říkal, že porotě musíme ukázat tu změnu, změnu k lepšímu, úplně jiné startovací podmínky, úplně jiné problémy k řešení. Prostě zabojovat sami se sebou.
Právě jsem se vrátil ze slavnostního vyhlášení soutěže v Belgii. Česko, tedy naše obec, získalo stříbrnou medaili a k tomu zvláštní cenu za nejlepší nově založený a parkově upravený veřejný prostor. V našem případě se jedná o Keltský park, který jsme zřídili na šesti hektarech v centru obce, kde byly pouze staré navážky, skládka a pýr. Vyžadovalo to dát dohromady lidi, kteří věci rozumí spolu s těmi, kteří mají lidské nadšení pro věc.
Já vím, nezvýší to HDP, nesníží nezaměstnanost, nezvýší minimální mzdu a ani nesníží DPH. Ale může to člověka potěšit. A to také přeci stojí za to. Umíme dělat dobré věci, na špičkové úrovni, v různých oborech. Akorát se o tom nepíše. Možná proto, že větší "karmu" má ostrá kritika.
