Byla poslední adventní neděle a my se šli podívat na krásný vánoční řemeslný trh na budějovickém Piaristickém náměstí. Zapomněli jsme si doma nosítko a tak jsem našeho skoro ročního Kubu nesla jen tak na svém těle zabaleného do svetru a bundy. Bylo jasné, že to na žádnou dlouhou procházku nebude. Uprostřed všeho toho vánočního nakupování a okukování stánků stál turek - tedy pán z čajovny převlečený za turka - prodávající čaj a jiné drobné pochutiny.
Na zemi pod ním ležel košík. Takový ten malý kulatý, s pokličkou. Byl přikrytý a pod pokličkou byla položená píšťalka. A u toho všeho cedule a bednička plná drobných mincí - "TANČÍCÍ KOBRA 5 Kč". Toho pána už jsem jednou viděla v jeho čajovně. Neztrácel humor i když jsme ji navštívili s bandou různě starých řvoucích a neklidných dětí. Dokonce říkal, ať příjdeme znova... Tohle bude stát za to, napadlo mě. "Když vám dám pět korun, zatančí mi ta kobra?", zeptala jsem se. "Samozřejmě", odvětil pohotově. Míra tedy vhodil pětikorunu a čekáme, co se bude dít.
Nejprve přišlo varování poblíž stojícímu pánovi, ať se raději posune stranou, že zrovna tímhle směrem ta jeho kobra ráda "bere roha". Ten však stál dál a neposunul se ani o píď, asi nevěřil nebo co... (nebo už to možná viděl:)) No a pak ještě informace pro děti, že jim pak řekne, kde mohou kobru pohladit, kde to má ráda. Bětka i Zůza se schovaly za nás dospělé a k hlazení se opravdu neměly.
Pán vzal opatrně píšťalku, odklopil víčko košíku, ještě jemně vstrčil ruku dovnitř, asi aby hada uklidnil a pozdravil. Přidřepl si a začal hrát. Okolo se shromáždili další zvědavci a nestačili jsme se divit. Na píšťalce měl silonovou nití přivázaného hadrového hada. A s totálně vážným výrazem ve tváři hrál a had tančil. Děti nechápaly, ale ze svého úkrytu přeci jen nevylezly. V jednu chvíli jim pan turek pokynul, aby kobru pohladily, ale jediný, kdo se odvážil byla jiná, trochu starší holčička.
Chtěla bych být tím pánem a vidět nás, kolemstojící, některé s udiveným výrazem, jiné s mírným úsměvem... my dospělí se teda nasmáli moc. Dlouho mě takhle nic nepobavilo. Ale úplně nejlepší byl jeden pán, který zrovna procházel kolem. Dlouze se zadíval nejprve na kobru, pak na pána a nakonec i na nás kolem a začal se hlasitě, tak pěkně od srdce, smát.
Pán s kobrou byl zatím nejsilnějším momentem těchto Vánoc. Díky moc za něj...
Tohle v žádné firmě na zážitky nekoupíte:)
