Tak se konečně i v médiích začalo mluvit o tom, že černý kašel je mezi námi. Dlouho jsme se tvářili, že jsme ho očkováním vymýtili a tomu, kdo měl jasné projevy nevěřili, že se o černý kašel jedná. Nemám důkaz, protože tato nemoc se dá dokázat jen z krevních testů a na těch jsme nebyli. Mám jen osobní prožitek toho, jak se celý poslední měsíc v naší širší rodině a okolí kašlalo.
Už jsme jednou něco podobného zažili se starší dcerou. Když jí byly dva roky, byla víc jak půl roku nemocná. Po dávce povinné hexavakcíny šla z jedné virózy do druhé. Skončilo to právě podobnými potížemi - přes den zdravá, v noci jsme kvůli kašli skoro nespali - a tak jsme šli k lékařce. Ta se nám vysmála, že to by přeci očkování bylo zbytečné, kdyby dcera po něm měla černý kašel. Díky ní jsem se přestala bát, uklidnila a po pár dnech noční epizody skutečně zmizely. Ale už předtím jsem v zoufalství z věčného marodění na internetu začala hledat informace. Narazila jsem na příběh malé Milenky, která také špatně snášela očkování, šla z jedné nemoci do druhé a nakonec zemřela na zánět mozku. Po přečtení pár knih od odborníků a zjištění mnoha nových skutečností o častých vedlejších účincích očkování jsem se rozhodla zdraví svého dítěte chránit spíše cestou posilování vlastní obranyschopnosti a další injekce odmítla. Druhou dceru jsem už naočkovat nedokázala.
Minulý rok byl černý kašel v rodině mé kamarádky. Ze školy ho přinesl očkovaný starší sourozenec. Oba mladší onemocněli také. Dvouletý neočkovaný po záchvatech kašle zvracel a po třech týdnech dostal antibiotika a byl brzy zdravý. Očkovaný nejstarší ještě dlouho kašlal, ne tak dramaticky ale kašlal. Podobných příběhů jsem slyšela více - očkované děti nemoc přinesou a neočkované ji chytnou. Ovšem nikdy nejsou projevy tak dramatické, jak je popisováno na internetu.
Naše dcery (3 a 6 let) jsou zdravé, doktorku navštěvujeme jen při pravidelných kontrolách. Pochopili jsme, že všechny nemoci vznikají díky oslabení stresem, který prožíváme v různých situacích a tak pracujeme se svými emocemi a s emocemi našich dětí. Všechno řešíme již v zárodku tak, že vyřešíme příčinu. Tedy najdeme to, co naše děti nebo nás samotné oslabuje a vyřešíme si to na emocionální úrovni. Velmi zjednodušeně řečeno - spokojený a šťastný člověk je zdravý. A tak téměř nemarodíme nebo se rychle ze všeho oklepeme. No a Zůza s Bětkou začaly přibližně před měsícem kašlat. V noci se jednou dvakrát budily a namáhavě kašlaly. Typický obraz černého kašle - dítě přes den zdravé, ale v noci ho budí záchvaty. Pak nám došlo, kde jsme k tomu přišli - začali s tím synovci. U lékaře se jejich potíže léčily jako běžná viróza, po čtrnácti dnech marodění se starší z nich normálně vrátil i s kašlem do školky. A tak si z návštěvy od nich vysoce nakažlivého bacila odvezly i naše holky a o trochu později i roční syn mé druhé sestry.
Koukala jsem proto znova na internet, jak poznám černý kašel a jelikož vyhlídky tam popisované nejsou právě povzbudivé, moc jsem nespala a dlouho se trápila strachy, jak se mi postupně budou dusit. Pak dostaly záněty do očí. Navštěvovaly jsme se jen mezi sebou se sestrami, protože bylo jasné, že jsou děti nakažlivé, i přestože vypadají úplně zdravě. U všech dětí se postupně projevil zánět spojivek. Roční synovec chrchlal v noci tak, až zvracel. Zánět měl nejprve v uchu, později také v očích. Vše se ale díky kapkám rychle vyléčilo. Jen ten kašel se dlouho nechtěl lepšit.
Minulý týden začal pokašlávat můj muž a pak i já. Hned od prvních příznaků řešíme, co nás oslabuje a díky tomu nám téměř nic není. Moje kašlání trvá asi čtyři dny, chrapot (údajný první příznak černého kašle) také. Muž to má podobně, jsme z toho rychle venku.
A co z toho plyne? Co jsem za poslední měsíc zjistila a pochopila?
Že informace, které máme o černém kašli, jsou velmi zavádějící. Tato nemoc se dlouho neřešila a proto se jako typické projevy uvádí vždy ta nejhorší možná varianta průběhu nemoci. Protože až při těch nejhorších projevech jdete k lékaři a dělá se krevní test. Až o těch nejhorších projevech se tedy veřejnost dozví. Ale tak jako třeba s angínou, nemusíte mít rovnou její nejhorší průběh. Nám se často stává, že díky tomu, že vyřešíme příčinu, už samotné pobolívání v krku odezní a angína se nerozvine. Někdo jiný ale může jíst antibiotika a nakonec skončit po měsících utrpení s vytrhnutými mandlemi. A tak je to i s černým kašlem, v drtivé většině případů probíhá velice lehce a třeba i nepozorovaně.
A další pochopení - naše děti i zdánlivě nepříjemné projevy snášely velmi dobře, nijak netrpěly. Neočkovaná Bětka onemocněla až druhá a dřív se uzdravila. Částečně očkovaná Zůza kašlala první a nejdéle. Ale ten, kdo jejich nemoc nejhůře snášel, jsem já. To já byla celá vystresovaná z těch hrůz, které mi internetové předpovědi nabízely, to mě se dělalo zle od žaludku při každém zakašlání. Ani jsem nedokázala jít k lékařce, abych neposlouchala další strašení, kdyby se náhodou nemoc potvrdila. A tento stres jsem pak přenášela na své děti. Představte si, že zakašlete a vaše máma je z toho celá na omdlení... To vám na klidu nepřidá:)
Zlom nastal v okamžiku, kdy jsem to chytila já. Samozřejmě to nebylo náhodou, všechen prožitý stres se musel někde projevit. Ale díky vlastnímu prožitku jsem najednou pochopila, že je to jenom kašel. Je to jenom kašel a já řídím, co se stane a co se nestane. A já nepřijímám žádné informace o modrání a zvracení několikrát za noc, já rychle kašlat přestanu. Já to budu mít prostě jinak. S mojí jistotou a klidem i Zůza ze dne na den kašlat přestala.
Byla to strastiplná cesta, ale jsem za ni ráda, opět více věřím dokonalosti našeho těla, které si prostě se vším poradí. Jen mu pro to musíme dát příležitost a nevysilovat ho zbytečnými myšlenkami plnými strachu a stresu. Protože největší práce během toho posledního měsíce se odehrávala právě na úrovni myšlenek, právě myšlenky na to nejhorší mě tolik zdeptaly. Ale to nejhorší vůbec nepřišlo.
Je mi jasné, že s mediální masáží kolem černého kašle se začnou objevovat farmaceutické firmy, které nás budou citově vydírat proto, abychom se raději všichni naočkovali. Už nám neřeknou, že očkování chrání jen proti některým kmenům této nemoci, má své vedlejší účinky a nezanedbatelná rizika a že ty nejrizikovější skupiny (tedy děti do tří měsíců věku) stejně naočkované nejsou. A že přenašeči nemoci jsou hlavně děti očkované. Celou nemoc budou zveličovat do obrovských rozměrů a hrát na city a naše strachy.
Ráda bych se dožila doby, kdy bude možné získat skutečně objektivní informace a ne jen šířit panika proto, aby z toho určité skupiny lidí měly prospěch. Do té doby mi nezbývá než upřednostnit skutečná rizika a hrozby před těmi, které by možná jednou mohly nastat... A žít s velkou důvěrou, že ten, kdo nás stvořil (ať už to byl kdokoliv) věděl, co dělal:)
