Nesahat! Soukromý majetek!
Do nedávná jsem byla přesvědčena, že se do práce chodí budovat kariéra a vydělávat peníze. Že je to prostředí, kde není čas ani místo dělat něco jiného. Trochu jsem se spletla!
První práci jsem v Manchesteru našla rychle. Do jednoho týdne od příjezdu jsem získala místo ve skladu s oblečením. Kontrolovala jsem kvalitu zboží a připínala visačky. Naprosto jednoduchá a čistá práce. Bylo nás tam asi dvanáct holek a železnou rukou nad námi vládla šéfová Patty. Měla sice pár let do důchodu, ale z pracovních výkonů rozhodně neslevovala. Jako všude jinde tak i tady se přísně dbalo na bezpečnost. Nedílnou součástí naší výbavy byla reflexní vesta a pracovní boty s ocelovou špičkou. Pokud do skladu zavítal i někdo z kanceláře, tak se musel přezout a obléci si vestu. Například mezi vysoké regály jsme měly zakázaný vstup, protože tam mohl pouze skladník s vozíkem. Jednou jsem doma zapomněla pracovní boty. Nahlásila jsem to Patty a ta mě okamžitě vykázala s tím, že v teniskách rozhodně pracovat NESMÍM. Zajela jsem si pro ně raději domů.
Mé druhé práci, již v anglickém zdravotnictví, předcházelo lékařské vyšetření, povinné očkování, hodiny školení o prevenci rizik a o bezpečnosti práce. Díky pracovní agentuře jsem měla možnost okusit napříč celým Manchesterem soukromé kliniky, nemocnice, domovy důchodců a dokonce i věznici. Přísně vymezené pravomoci, vybavenost, dostatek kvalifikovaného personálu a pohodová atmosféra nedávali prostor k omylům nebo chybám a podporovali osobní růst. Pracovní kolektivy byly různého složení a ve věznici pracoval o dost více mužů. Nikdy, opakuji NIKDY jsem nemusela čelit tomu, čemu na Sicílii.
První dny nebo možná i týdny jsme byli tak trochu pro hotelové spolupracovníky atrakcí. Pan inženýr umývač a zdravotní sestra uklízečka, kteří byli dál než v Miláně a navíc s absolutně nepochopitelnými názory na svět. Myšlenka boje za proplácení přesčasů v těhle sicilských končinách zněla opravdu velmi radikálně!
Postupem času se začali kolegové osmělovat. Obzvláště velmi rychle se osmělil Paskal, číšník z restaurace. My se potkávali nejméně třikrát denně, protože jsme v hotelové restauraci měli zajištěné stravování. Z počátku jsem nebrala na vědomí jeho pronikavé pohledy. Byl ženatý, měl dvě malé děti, vůbec se mi nelíbil a hlavně, já už svého muže mám. Po dvou dnech se z pomrkávání staly jasně mířené komentáře, které přerostly v intimní návrhy a “nevinné” doteky. Rezolutní NE, nebylo pro něj nikdy dostačující. Jediný kdo dokázal na chvíli uklidnit situaci, byl můj partner David. Paskal dal opravdu pokoj. Přestal sice nahlas komentovat moje přednosti a zadnosti, ale nad něčím usilovně dumal. O několik dní později si vzal v práci Davida stranou a hodlal se s ním domluvit jako “chlap s chlapem”. Vytáhl z kapsy €100 a že by si mě rád s jeho svolením na chvíli pronajmul. Se zlou se ale potázal! Po tomto incidentu se výrazně stáhl. Občas sice pronesl nějaký komentář, ale já se naučila křičet, vlastně mluvit italsky a on naštěstí na takové hlasité scény nebyl v práci zvědavý.
A pak začala výmalba kongresového sálu v přízemí hotelu. Práci měl na povel Silvio, rodilý Sicilan, který mnoho let žil ve Švýcarsku. Vypadal jako řezník Krkovička a měl přehled o světě. Pozval nás oba do restaurace za městem s nádherným výhledem na osvětlené antické chrámy. Po míse mušlí a dvojce bílého vína šel přímo k věci. Z celého večera nakonec vyplynula nabídka členství ve swingers klubu nebo pro začátek alespoň horké chvilky ve čtyřce. I když jsem málem padla pod stůl, tak jsem si už začala pomalu zvykat na přímočarost místních mužů. Silvio i přes naše odmítnutí zaplatil celou večeři a hodil nás domů.
Aby té vášně v pracovní době nebylo málo, tak do seznamu ctitelů přibyl Calogero. Vrchní barman, který část dne pracoval i jako číšník. Vždy byl perfektně upraven. Jen pár nezbedných prstýnků jeho tmavé kštice mu padalo do čela. I on byl šťastně ženatý. Pravidelně využíval toho, kdy měl David ruce ponořené v kuchyňském dřezu k tomu, aby se v nestřežený okamžik o něj něžně otíral. Nevynechal jedinou příležitost být v Davidově těsné blízkosti. Stačila chvilka nepozornosti a už mu projížděl ve vlasech nebo ho hladil po ruce. Kdyby ho náhodou chtěl někdo z něčeho nařknout, tak Calogero měl perfektní veřejné krytí! Jeho žena mu totiž povila dvě copaté princezny. Na konzervativní Sicílii se “coming out” bohužel nenosí.
Vyšší liga byl siňor Lovec. On se v překladu opravdu tak jmenoval. Byl součástí managementu a celé dny se procházel po hotelu a v přilehlé zahradě. Při jedné obchůzce zmerčil Davida jak doplňuje potraviny do skladu. Od té chvíle kolem něho začal kroužit a mlsně koukat. Zkoušel s ním často zapřádat rozhovory na různá témata. Ani v nejmenším mu nevadila Davidova slabá italská slovní zásoba. Než se vymáčknul, tak už ho měl svlečeného pohledem úplně do naha.
Často jsme vzpomínali na klidnou a chladnou Anglii, kde by byl jakýkoliv nevyžádaný kontakt nemilosrdně potrestán. Naopak tady na Sicílii to vypadá, že je to součástí místního “folklóru”. Slunce jim opravdu pekelně rozpaluje lýtka.
Jak se pracuje v Anglii? Odkaz:
https://veronikatrnena.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=662284
https://veronikatrnena.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=664578
Veronika Trněná
S hlavou proti zdi
Už tomu bude týden co bloumáme Římem a snažíme se tohle město nějak uchopit. Oficiálně pobýváme na adrese Via Tolfa 26, ale ve skutečnosti byvakujeme na přilehlém parkovišti. Úkolem číslo jedna je najít si legální práci.
Veronika Trněná
Na Řím!
Čas na Sicílii vypršel! Se slzou v oku jsme se s tímto magickým ostrovem rozloučili a namířili si to do Říma, kde jsme plánovali se usadit. O tom, že nám hlavní italské město ukáže svoji temnou tvář, jsme neměli nejmenší tušení.
Veronika Trněná
Kam vedou všechny cesty?
Jen co jsme se zapracovali, zorientovali, vstřebali kulturní šoky a překonali všechny nesnáze, musíme přemýšlet, kam se vydáme až nám skončí pracovní smlouva. Na Sicílii zůstat rozhodně nemůžeme.
Veronika Trněná
Bereme se!
Italové milují oslavy všeho druhu. Křtiny, narozeninové párty a samozřejmě i svatby. Už vám někdo vyprávěl o pravé italské veselce? Ta opravdu NEJ NEJ NEJ je zaručeně SICILSKÁ.
Veronika Trněná
Nedobytná pevnost
V ruce držíme šeky s naší první výplatou. Skáčeme radostí i přes to, že nám těch pár vydělaných euro stovek vystačí akorát tak na benzín. Musíme si je nejprve nechat proplatit v bance, ale NE v NORMÁLNÍ bance! V SICILSKÉ
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel
Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Francouzi demonstrují proti krajní pravici, která může vyhrát předčasné volby
Statisíce Francouzů v sobotu vyšly do ulic, aby vyjádřily odpor vůči krajní pravici, která by se po...
Televize zdraží, shodla se vládní koalice. Naopak opozice chce poplatky zrušit
Premium Vláda chce od ledna zdražit koncesionářské poplatky. Za Českou televizi by lidé nově platili 150...
Zabalila příruční zavazadlo a odjela do Dubaje. Dnes tam prodává reality
Premium Pořídit si byt v Dubaji? Tak to je lehčí, než si možná myslíte. Veronika Plichtová studovala v...
„Útěk před woke epidemií“. Do Ruska se vracejí lidé ze Západu, někteří zůstávají
Premium Navzdory pokračující agresi vůči Ukrajině do Ruska stále cestují občané západních zemí. Někdy jsou...
- Počet článků 22
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 978x
Minulý rok jsme si pořídili vysněný domek na čtyřech kolech. Místo našeho pobytu je velice proměnlivé, záleží kde zrovna zaparkujeme. Někdy máme výhled na hory a jindy zase máme soukromou pláž. Momentálně je našim domovem Gruzie.