Makaróny za volantem

Vzpomínáte, jak jste si v mládí vtloukali do hlavy všechna ta složitá pravidla silničního provozu? Zákazy, příkazy, přednosti a dopravní značky? Na to všechno můžete v klidu zapomenout, je to k ničemu. Tady se jezdí po SICILSKU.

Makaróny za volantem

“Troubit neboli používat výstražná znamení je dovoleno jen v případě odvrácení hrozícího nebezpečí”, píše se v učebnici autoškoly. Sicilské silnice lze přirovnat k bitevnímu poli, kde jde o život všem, takže nepřetržité troubení je v naprostém pořádku. Troubení je ale také výrazem slušnosti. Klakson se tady používá namísto pozdravu. Túú, Tu Tu, Tu tú a Túú Túú: právě projela Antonella, Paolo, Maria a AnnaRita. Po klaksonu už poznám skoro všechny kolegy z práce! Zatroubením se také může vyjadřovat obdiv nad pěkným zadkem nebo se pochválí krátká sukně. 

Přechod pro chodce, to je kapitola sama pro sebe. Chodci jsou automobilisty považováni za obtížný hmyz, který je nutné soustavně hubit anebo se o to alespoň pokoušet. Jak jinak si vysvětlit fakt, že některé přechody vedou do zdi nebo že bílé pruhy jsou tak vyšisované, že je sporné, zda ten nebožák je chodcem sráženým na přechodu nebo skočil do silnice jako nějaký šílený sebevrah? V momentě kdy se vám zželí značně okoralého chodce, který čeká už druhý týden jestli ho někdo pustí přes cestu, tak si to napřed dobře rozmyslete! Ten co jede těsně za vámi ani v nejmenším nepředpokládá, že přibrzdíte a než se nadějete, tak ho budete mít v kufru. 

Sicilané lpí na tradicích. Platí to i v oblasti parkování. Když se mohlo u kostela parkovat před padesáti lety, proč by se nemohlo i dnes?! Co na plat, že dnešní auta dosahují trojnásobné velikosti tehdejšího Fiata 500, že se stojí i na chodníku a na sloupu je značka “zákaz stání” velká jako kráva. Zkuste jim to ale vymluvit... Tradice je tradice!

Rychlost se dodržuje podle potřeby. Ten kdo spěchá, má přednost. Někdo od manželky k milence, jiný od milenky k manželce, do práce, k moři nebo na nákup. Jakýkoliv důvod je dobrý důvod, proč překračovat nejvyšší povolenou rychlost. Všechna auta, která by jinak na silnici zavazela, poslušně jedou těsně u krajnice, aby udělali místo těm kdo nestíhá. Zatím neznám jinou zemi, kde se na sedmdesátce jezdí i 245Km/h.

Není vůbec co závidět tomu, kdo si vytáhne “Černého Petra” a jde pracovat k policii. Jak se s tím ten “chudák” má poprat, když vyrůstal na Sicílii a ležérnost k pravidlům má prostě v krvi? A ke všemu se tu všichni dobře znají! Přece nemůže jen tak, i když to praví zákon, potrestat za přestupek nejlepšího kamaráda svého táty?! To by byla doma pěkná měla! Musí zachovat klid, chladnou hlavu a jít na to diplomaticky. Když při své pravidelné obchůzce vidí, asi už po sté, že strejda Giuseppe zase nechal zaparkovanou svoji obouchanou Pandu šejdrem tak, že blokuje provoz na celé ulici, musí se nadechnout a zakročit. Vejde do baru kde všichni mastí karty a zaburácí: “Hej Pepé, jestli si nepřeparkuješ, tak ti tu pokutu budu muset ale VÁŽNĚ dát!!!” Nedá se nic dělat, někdo ty předpisy na Sicílii přece hlídat musí.

Naučit se sicilským pravidlům není až tak těžké. Netřeba skládat složité zkoušky, stačí to obkoukat od místních. Do krve se vám to dostane překvapivě rychle. Ale není nic lepšího než si projet Itálii od severu k jihu. To je opravdu ta nejlepší autoškola!