Dva světy

Míjím skupinku puberťáků. Lížou zmrzlinu a smějí se. Jsem šťastná, že se konečně nemusím bát, že mi někdo z nich vrazí nůž do břicha anebo když budu mít štěstí, tak mi  ukradnou jen kabelku. Jsem na Sicílii a ne v GANGchesteru.

Dva světy

Manchester si bohužel vysloužil přezdívku Gangchester. Já jsem přesvědčená, že právem. Za víc jak dva roky, co jsme tam žili, tak jsme do některých “vyhlášených” čtvrtí nikdy ani nos nestrčili. I přes to, že například ceny nájmů jsou tam více než lákavé! Už jsou dávno pryč doby kdy  neškodní “drsňáci” kouřili v parku na lavičkách cigarety a oslovovali se “VOLE”! Tyhle BÍLÉ anglické děti, my je začali nazývat “KAPUCNÍCI” podle tmavých kapucí stažených hluboko do čela, se s nikým moc nemazlí. Říkám děti, protože jejich věkové rozpětí je mezi 10 - 23 lety!!! Ne nadarmo v každém obchodě s domácími potřebami je vyvěšené upozornění o přísném zákazu prodeje nožů osobám mladším 18 let!

I já s nimi měla tu čest. Zaparkovala jsem za bílého dne před bankou kousek od našeho domu. Když jsem byla na půli cesty, asi deset kroků mezi autem a bankomatem, tak se odněkud vynořila partička asi šesti kapucníků. Začali mě sjíždět očima a zaslechla jsem jednoho nich: “Hele ona není odsud, to je cizinka!” Než se hoši stačili dohodnout jak se mnou naloží, tak už jsem byla zamčená v autě a startovala motor.

Bydleli jsme v docela slušné čtvrti. Za půl roku nám jen vykradli a poškodili tři auta zaparkovaná před domem, pokusili se ukrást ze dvorku motorku, spolubydlícího v centru přepadli a u sousedů se střílelo. Měli jsme toho po šesti měsících tak akorát dost a přestěhovali jsme se raději do opravdu KLIDNÉ čtvrti.

Na Sicílii, to je jiná! Z dětí ani z mladých lidí není cítit ta prázdnota, kterou jsme znali z Anglie. Nikdo se tu nebaví rozbíjením aut nebo potyčkami na ulici. Žádné rádoby gangy si nehrají na vládce ulice nebo na mafii. Procházka nočním městem není hra o život. 

Z lidí vyzařuje klid a pohoda. Žádný sprejer své umění nezvěční na omítce budov nebo dokonce nepočmárá historickou památku. Ne že by města byly bez poskvrny, ale popsané jsou snad pouze panelové sloupy mostů nebo polorozpadlé neobydlené domy, které jsou občas vidět u silnice za městem. A co píšou? Úplný opak toho, co byste čekali. Věčně zamilovaní Italové a Italky píšou o lásce a kráse. Takže se to slovíčkem AMORE všude jen hemží. Děti mají respekt k dospělým. K turistům jsou milí a když vědí, tak i poradí, kde najít třeba nějakou zajímavost.

Dům máme ve dne i v noci odemčený a otevřený. Nijak ho zvlášť nezabezpečujeme, když  jedeme na víkend pryč. Když jsme v práci, tak jsou zavřené pouze okenice, které se dají bez problémů otevřít z venku. Máme to vyzkoušeno! Už několikrát jsme lezli oknem pro zabouchnuté klíče.

Největší zločin, který jsme zatím zaznamenali, bylo zmizení kovových čepiček ventilků kol na jednom z našich aut. Už jsou asi našroubovány na nějakém skútru. Zatím neznáme bezpečnější místo na  život.