Domácí mazlíčci se v Maroku moc “nenosí”. Kočky a psi jsou degradováni na požírače odpadků a zbytků z kuchyně. Mít na dvorku chlupatého kamaráda, to už něco znamená
Pokud by vás třeba napadlo v Marakéši venčit psa, budete považování buď za někoho nesmírně bohatého nebo rovnou za blázna. Uvázat psa u boudy na řetěz si může dovolit jen místní “honorace”, jako třeba pan hoteliér.
V Maroku jsme nikdy nespali jen tak “na divoko”, vždycky jsme k večeru hledali kemp nebo hotel. Vypracovali jsme si jednoduchý postup jak najít pěkné ubytování s výbornou kuchyní. Každým dnem naše zkušenosti rostly, opadávala obava a nabývali jsme sebevědomí.
Když jsme přijeli k hotýlku, tak jsme se nejprve v klidu porozhlídli kolem. Nechali jsme si ukázal hotelový pokoj, odhrnuli přehoz postele, zkontrolovali koupelnu a toaletu, zkusili jestli teče voda a svítí světlo, dotaz na internet byl samozřejmostí. Pak následoval otázka zda i vaří. Po celou dobu jsme nenápadně koukali po tamních kočkách.
Nedaleko města Ouarzazate jsme následovali cedule s nápisem “KEMPING Dar Alfourssane”. Když jsme dorazili na místo, tak jsme koukali jak na zjevení. V pustině kde byl jen prach a skály, se na návrší vypínaly hradby chránící obrovskou zahradu a sad. Na nádvoří nás přivítal Raashid, pan majitel osobně. Byl profesionální
a velmi milý. S radostí nás provedl. Byli jsme ohromeni vysokým standardem jeho kempu. Vše nové, čisté a voňavé. Sdělil nám, že tu provozuje i restauraci a vaří z vlastnoručně vypěstovaných surovin. Dovedl nás na vydlážděné prostranství, v jeho středu bylo ve velké kovové míse ohniště, po bočních stranách tradiční berberské stany s kulatými a čistě prostřenými stoly, s koberci na podlaze a s mnoha třpytivými polštářky na velkých pohovkách. Připadali jsme si jako na návštěvě u nějakého sultána. Pak jsme se zeptali na kuchyň. Byla čistá, s úhledně uspořádaným nádobím a v její blízkosti s zdržovalo asi deset dobře živených a zdravě vypadajících koček. Pohled na ně nás zbavil veškerých obav.
Udělali jsme dobře, protože Raashid se o nás postaral jako o krále. Na stůl donesl vynikající salát, náramně chutné kuře s bramborami a vychlazený meloun. Při dotazu co bychom si zítra představovali k snídani, jsme odpověděli, že nám bude stačit čaj, chleba a kousek másla.
Ráno jsme pohladili kočky, které si vedle nás ustlaly a těšili jsme se na snídani. To co následovalo jsme opravdu nečekali. Přesunuli jsme se do vedlejšího stanu, kde byl pro nás luxusně prostřený stůl. Káva, mléko, čaj, čerstvá pomerančová šťáva, chleba, máslo, marmeláda, olivy, sýry, koláčky, jogurty, ovoce a v zápětí nám přinesli i čerstvé vaječné omelety. Opravdová hostina!
Tak nezapomeňte! Pokud se v Maroku chcete dobře najíst, chtějte nejprve vidět jejich kočky!
