Můj první maraton jsem odnesla přetíženým kolenem, a tak jsem si po něm dala nucenou pauzu. První tři týdny jsem nenaběhala skoro ani 10 km, ale nyní už jsem snad zase zpátky.
Každý, kdo prodělal jakékoliv zranění, se strašně těší, až se vrátí na dráhu. Až si nazuje kecky a vrátí se ke svým běžeckým zvyklostem. Stejně tak jsem se těšila i já, ale zároveň jsem znovu počítala všechny ušetřené minuty, které jsem místo běhu mohla věnovat práci.
Po svém prvním maratonu jsem si totiž kvůli bolesti kolene musela dát delší pauzu. Jakýkoliv běh, který jsem zkoušela jet přes bolest se mi vrátil. První kilometry, které proběhly bez bolesti byly tedy až po 3 týdnech. A návrat to je velmi těžký.
Nejen, že mě netlačí bedlivé oko mé trenérky, která sledovala mé úspěchy, prohry a naběhané tréninkové jednotky, ale zároveň se na své místo dere i ta druhá, líná část mého mozku. Říká se, že během tří týdnů se určitá pravidelná činnost stává zvykem. U mě se tedy jedná o nečinnost. A ruku v ruce s nečinností se člověk stává najednou těžším. Ale i přes to, se již 14 dní snažím při hezkém počasí vytáhnout na zahradě TRX a velmi nepravidelně obléct běžecký obleček a pokoušet se o něco, co bych ještě před měsícem během nenazvala.
Stejně tak tomu bylo dneska. Vyběhla jsem s mým mužem, který není nijak dobrý běžec, a už od začátku věděla, že to není ono. Těžké nohy zná asi každý běžec, ale kde se vzalo to těžké, ze shora dolů se pohybující něco kolem mého pasu?!?
Nebudu nikomu nic nalhávat. Přibrala jsem a mě se běhá nějak těžce. Ale abych nebyla zas tak skeptická, nutno dodat, že tempo si stále dokážu udržet, ale stojí mi to mnohem víc námahy. Víte, samozřejmě, že jako ženskou mě to mrzí z estetického hlediska. Ale co řeším mnohem víc, je právě ta ladnost mého běhu. Takže pokud nechci proválet blížící se dovolenou zahalená do maxi šatů, je nejvyšší čas na nějakou zdravou očistu spojenou s pohybem, což by neměl být problém.
Zítra opět začínám s pravidelnými výběhy, o kterých se víc dozvíte na mých stránkách, zvýším dávky na TRX a opět začnu s protahováním při lekcích jógy, stravu vyladím (aspoň se o to budu snažit) a za 3 týdny dám vědět, jak to všechno dopadlo.
Mezitím můžete přemýšlet, jaké byly vaše první kilometry a třeba o tom na blogu iDnes i napsat. Letní soutěž s blogy.iDnes je totiž za dveřmi.
