Veroplky 22

Bude nám končit léto. Hurá. Město se plní tureckým Gucci, bulharským Adidas a teenage generace oblíká Shein – dovolenky jsou u konce.

Já vím, že všichni milujete léto. Já ne. Pro mě existuje jaro, podzim, zima. Mám ráda dlouhé dny, grilování s přáteli a západy slunce nad mořem. Ale nesnáším ta brutální vedra, kdy nevíš, co si vzít na sebe, protože všeho je moc. Kolikrát bych svlíkla i kůži. Vlasy musím mýt každý den, protože se potím jak starej chlap v hospodě a jsou celý ulepený. A na vlasy si prostě nenechám sáhnout. Ty musí být perfektní.

Sedět v kanceláři je taky fajn, všichni sdílejí fotky od vody a ty jedeš jak stroj mezi čtyřma stěnama a lapeš po dechu. A umatláváš tu ofinu, abys večer zase myla vlasy. Klimatizace? A to jako máme, ale chceš mít hned angínu? Nechceš. Ležet v horečkách, když je v horečce celá republika. Sport se moc dělat nedá, protože čekáš, kdy to s tebou praští, a dostaneš budík. No ne na vstávání. Nikomu se nic nechce, protože je hrozný vedro. Však to řikám. Když se někoho zeptám, kdy už bude podzim, jsem za vyvrhele, protože celý svět čeká jen na to léto a až bude teplo.  Ale proč vy všichni pak nadáváte, že je hic a kdy ta vedra skončí?

Vadí mi tma. Půjdu do práce po tmě a taky se z ní budu za tmy vracet. Ale to je jediné. Miluju, když si můžu vzít podzimní módu. Tenisky, džíny, košile, sako apod., čti nelakuješ denně nehty, neholíš denně nohy, zakryješ faldy a vypadáš šik. Make-up drží kde má a obočí taky. Ale to mám svoje, i řasy, i nehty. Vlastně jsem úplně out.

Ani jsem vám ještě neřekla tu novinku – mám kluka. Teď si představte to seznamování a chození na rande, když je hic. Matlám ten make-up, ať nejsou vidět kruhy pod očima z toho, jak nemůžu v noci chrápat z toho vedra. Ten vůbec nedrží, protože jsem celá orosená. Ofina není vyfoukaná dokulata, ale ulízlá jak jazykem krávy. Šaty? No který, ve všem je hic, ve všem jsem nateklá, ve všem bude vidět, když se zpotím, ve všem je problém. Kraťasy nechceš, ať neukazuješ hned celý stehna, který připomínají dvě klády – dobře, kládičky a břicho máš jak meloun, protože nesnáším neustále pít vodu a tak se zavodňuješ a čekáš, kdy se tě zeptaj, kdypak máte termín maminko? Pak si jdeš s kořenem sednout na víno, ať se atmosféra trochu uvolní, a cítíš, jak ti z čela stéká pot a ty víš, že to vidí a dělá, že si nevšiml. Nemůžeš vytáhnout ani kapesníček a otřít si čelo, ať nejseš jak babička, která trpí na vysoký tlak. Pořád nechápu, kde vznikají ty letní lásky.

Proč nejedete někam k vodě, ptala se kamarádka. No tak tohle byla otázka roku, málem mi vypadly oči z důlků. To nebudu ani komentovat, možná jste pochopili, že do plavek fakt nechci a podzim s pončem je můj svět. Jako nemám 200 kg, ale přece každá holka chce vypadat na těch rande nejlíp, co dokáže a ví, kde má jaký rezervy a já jsem na sebe hrozně kritická a vidím to reálně, takže mě láska skutečně mozek nezatmívá. Já ten svůj špek vidím pořád a fakt není růžovej. Rozuměj růžové brýle. Taky mi není 16 let, abych byla jak vyblblá puberťačka a myslela jsem, jak mi celý svět leží u nohou. Jako mám ten instáč a nějaký tisíc lidí, co sledují můj život, ale s fotoshopem pořád neumím a ani nechci. Pak tě potkaj na ulici a vidí, jak vypadáš, takže to stejně nemá význam. 

Dokážete teda pochopit, jaký šok jsem zažila včera, když jsem procházela kolem televize a slyším Dagmar Honsovou, jak říká tu nádhernou větu, že v sobotu nám začíná astronomický podzim, mně se rozzářily oči jak malýmu dítěti a najednou přijde věta: ale i přesto nám vydrží letní teploty. 

Celá naděje v prdeli. 

Ciao!