Veroplky 12

Máme tady pokračování série Romeo a Julie v Penny. Kdo četl Veroplky 11, bude překvapen. Kdo nečetl, šup přečíst.

Tenhle víkend mi asi není moc přáno v klidu nakoupit. Po páteční námluvnické akci v Penny u pokladny, jsem se vydala do Billy, abych změnila lokál. Za chvíli z toho tady budu mít placenou reklamu na supermarkety, se úplně bojím, až vyrazím do Kauflandu. 

No nic, řekněme si, že dneska to není úplně můj den už jen vzhledem k tomu, že venku je hnusně a prší. Tahle republika mě už začíná dostávat silně do depresí. 

Něco málo jsem teda v Billče vzala a jdu zase čekat frontu k pokladně. Myslím, že všichni, kdo jsou nějakým způsobem jiní, se rozhodli jít se mnou a stoupnout si taky do té fronty. 

Pán vpředu zjistil, že si nic nezvážil, tak začal s paní pokladní debatovat o tom, proč to nemají jako v Penny a neváží se to na pokladně. Už jen při zmínce o Penny jsem protočila oči. Další pán měl problém, že jede pouze jedna pokladna, když je tu velká fronta lidí. Paní přede mnou zase dodržovala stále covidový rozestup, nikoliv 2m, ale snad 20m. Což trošku narušovalo moji trpělivost, proto jsem se na ni snažila najíždět, aby jako pochopila, že by se mohla posunout. Nepochopila. Tak jsem si oddychla a čekám dál.

Do toho se pořád nevrátil pán, který stál vpředu a šel si zvážit snad každou mandarinku zvlášť. Lidi za mnou asi taky opustili nějaký ústav, protože to začali odkládat na ten velký box se zmrzlinama a divili se, proč se to jako neposouvá. Mě vážně nenapadlo, že si myslí, že je to pás. Když jsem za sebou slyšela kluka, co jim začal vysvětlovat, že se to asi těžko bude posouvat, když je to mrazák, tak nastala brutální vlna údivu, kterou slyšeli až v Penny. Pane bože. Už mě to fakt nebavilo, tak jsem se opřela o ten pás a oddechla. No říkám, neměla jsem dnes náladu stát celé odpoledne ve frontě. 

Dámy a pánové pozor, děj graduje. Díky mému oddechu, zapření se o pás a oversize svetru si místní Billa gang začal myslet, že jsem těhotná a začíná mi být zle. Jak jsem to poznala? Najednou za sebou slyším: ,,Urychlete to vepředu nebo pusťte paní, je těhotná a začíná jí být zle." Říkám si no paráda, ještě těhotná do téhle party, mě snad švihne. Chlap za mnou mě chytí za paži, ať si jdu dopředu. 

,,Jo já jsem ta těhotná???"

Lidi, v tu chvíli jsem fakt myslela, že si nechám zavolat rychlou. Neměla jsem už energii cokoliv vysvětlovat, zaplatila jsem a odešla. 

Pozor, drama stoupá, to stále není konec. Vyjdu ven a víte, kdo jde okolo mě?

Tamta da dáááá.

Romeo z Penny se svojí ženskou!!!!

No ve mně to začalo vřít. Hned se mi vybavilo, jak vykládal, že nikomu do zelí nepoleze a jak by mi uvařil a bla bla bla. 

Frajer měl i to stejný oblečení jako v pátek, takže ho nebylo těžký poznat. 

Ponaučení? Nevěřte chlapovi, který vykládá, že nikomu nepoleze do zelí, protože má doma naložený vlastní zelí.

Ciao!