Veroplky 11

Moje návštěva Penny marketu aneb pokus, jak mě sbalit. Teda ne do papíru mezi zboží, ale mužem u pokladny. 

Z práce jsem skočila do Penny, abych udělala menší nákup, zahlédla jsem v akci hotovou rajskou omáčku a jelikož jsem nevěděla, zda stihnu druhý den jít na oběd, vzala jsem to jako takovou nouzovou rezervu.

No to jsem nevěděla, co rajská způsobí. Stojím ve frontě u pokladny a přede mnou muž. Já jsem poměrně chaotik, takže např. můj pracovní stůl není vůbec úhledně srovnaný a vyznám se v tom jen já. Oproti tomu když vykládám zboží na pokladní pás, tak to je vojenský výcvik. Vepředu věci, které půjdou první do tašky, všechno úhledně srovnané vedle sebe, za sebou, rozdělený podle druhu zboží. 

Tak se tak soustředím na to moje skládání a následně jsem pyšná, jak je to pěkný. Muž přede mnou něco povídal, ale já se kochala. Když mluvil zase o nějakém zelí, tak jsem se na něj podívala. Řekl: ,,Jste krásná, ale nikomu do zelí nepolezu." Já tak souhlasně kývu, načež mi to došlo a povídám: ,,Jo to mluvíte jako na mě, jo?" Dobré ráno, Veroniko. Tak jsem se vzpamatovala a byla ve střehu. 

Pán si prohlížel můj nákup, beztak si v duchu říkal, že moje skládání už značí nějakou diagnózu, a povídá, že by mi klidně uvařil. Já abych zase něco nepo*** raději mlčím. 

Jeho oči už došly až k té rajské omáčce: ,,Dnešní holky nechtějí moc vařit, no."

A tak to se mě dotklo, hrdě za všechny nelíné ženy vyhrknu: ,,Já vařím, ale byla akce a já to brala jako nouzovku do práce, a kde seženete dneska rajskou za 65 Kč?"

Pán viděl naději, že mě rozmluvil: ,,To máte pravdu, dneska je všechno tak drahé, že v restauraci by to vyšlo mnohem dráž."

Tak mlčím a blížíme se k paní pokladní, která byla korpulentnější postavy a střih vlasů měla ...no ona vlastně vlasy neměla, měla vyholenou hlavu a uprostřed hlavy pruh vlasů.

Nevím, co našeho Romea popadlo, ale povídá mi: ,,No napadlo by Vás si takhle oholit hlavu?" Jen jsem tiše odpověděla, že mě ne. No, paní vypadala, že po něm skočí a jednu mu natáhne.

Taková jedna blbá fronta u pokladny. Člověk, aby si bral s sebou devítku z trezoru. Fórek. Teda, ne že bych nebyla schopná nosit s sebou pistoli a jednou k tomu tady jistě dospějeme, ale ...A nejsem cvok, mám dokonce státnice z kriminalistiky i kriminologie a o pistoli toho vím dost. Zpátky k Romeovi. 

Najednou z něj vypadlo: ,,To máte na noční? Tu rajskou?"

,,Pane, vypadám, že bych já zvládla noční? Já jdu zrovna z práce."

,,No to já jdu taky z práce, to je náhoda."

Ehm...

Paní pokladní, jistě pod tlakem 250/250 mu podává drobné a zvážená rajčata. Panenko skákavá. Romeo se na mě stále usmíval, až mu spadly peníze a za nimi se rozletěly i rajčata. Já rajskou, on rajský. 

Popřál mi pěkný den a šel. Nebyl až tak nenápadný, protože když jsem vyšla, stál přes silnici a číhal na mě. 

Upřímně musím říct, a pokud to třeba budete, pane, číst, byl pěkný. Takový ten snědý italský typ, to je prostě pro mě. Jenže asi to nebude úplně Ital, nýbrž bude od práce venku opálený a asi párkrát něco nevyšlo, protože ty dva zuby, co mu vypadly, mají určitě svůj příběh. 

Takže ženy, i muži, kdo hledáte lásku, běžte do Penny. Do úterý je rajská v akci.

Ciao Amore!