Nejkrásnější pohled na svět je prý z koňského sedla. Ovšem nejkrásnější pohled na Bolognu je bezpochyby ze sedla jízdního kola, a to pořádně rozvrzaného.
Piazza del Nettuno
Pokud jsem minule k jižní Itálii doporučila víno bílé, tak k Bologne jedině červené. Snad proto, že se přidává do tradiční Bologneské omáčky, snad pro historické centrum, které je celé z červených cihel, pro mě má toto město zkrátka barvu červenou.
Bologna je již od roku 1088 univerzitní město a je to patrné na každém kroku. Mladí lidé jsou prostě všude. V malých hospůdkách, v ulicích, na náměstích... Sem tam je možné potkat studentskou kapelu, co hraje pro radost v některém z mnoha podloubí, kterými je Bologna proslulá. A nebo potkat dívky v bílých togách s vavřínovými věnci na hlavě, jak oslavují složenou zkoušku.
A jak tedy chutná Bologna? Bologna chutná jako skvělé ragú, které jíte s dobrými přáteli, zatímco venku už pomalu zapadá slunce a Vám do hlavy příjemně stoupá červené víno. Bolognané jsou krásní lidé s dobrým vkusem v oblékání a ze všech jako by vyzařovala spokojenost a životní optimismus. Abych to dokázala na nějakém malém příkladu: Na oběd jsme zašli do malé restaurace a když jsme ji pak ve večerních hodinách znovu míjeli na kole, tak na nás číšník mával a zdravil nás jako někoho, koho zná léta a do široka se usmíval. Jako by nás město přijalo s otevřenou náručí...
pohled na dominantu města
nejoblíbenější dopravní prostředek všech obyvatel města
snad všechny Bologneské ulice jsou kryté podloubími, což je zejména v létě velice příjemné
kašna na Piazza Nettuno
caffé v jedné z mnoha maličkých kaváren a k tomu něco malého, čemu nešlo odolat
Palazzo Re Enzo na Piazza Maggiore
teatro anatomico v nejstarší budově univerzity
