Tajuplný Nippon - zahrada Kenrokuen

Ještě na žádné z mých dovolených se mi nepodařilo přibrat, vždycky to bylo spíš naopak, ale Japonsko?! 

Kdo by čekal, že v zemi zdravého jídla budu tloustnout před očima. Vždyť Japonsko to jsou ryby a zelenina a zelený čaj! Tam se hubne! Jenže tohle je evidentně jenom náš západní pohled. Japonská kuchyně je neuvěřitelně rozmanitá a ačkoli obsahuje i ryby a zeleninu, tak většinou spíš ve smažené podobě. Když se člověk podívá, co nabízejí restaurace, tak jsou to hlavě různé druhy nudlí ve vývaru plus něco smaženého. Většina zdejších jídel je složená hlavně ze sacharidů a bílkovin není mnoho. Smažené a tučné věci tu prostě vládnou, oblíbená jsou také vejce a majonéza. Nejhorší je, že se tomu člověk v podstatě nedokáže ubránit a musí ochutnat. Všechno je tak lákavé a voňavé. No a pak je tu saké a shochu a úžasná whiskey. Nesmím samozřejmě zapomenout ani na lákadla jako zmrzlina ze zeleného čaje nebo mochi koláčky z rýžové mouky plněné sladkou fazolovou pastou. Japonská kuchyně tedy není zdaleka tak zdravá jako jí vnímáme my tady. Nezapomenu na zvláštní vaječné omelety, které se vyrábějí na velikém horkém válu. Nejdříve vejce, na to pokrájené zelí, majonéza, sýr, vločky ze sušeného tuňáka, sladká teryiaki omáčka a ještě další spousta věcí, takže výsledná omeleta má asi 15 centimetrů na výšku.

Stánky s občerstvením, které jsou všude v parcích. Tady prodávali smažené kousky kuřete polité sladkou teryiaki omáčkou.

Ovoce v cukrové krustě.

To tedy bylo takové malé zamyšlení o jídle a teď k dnešnímu dni. Dnes jsme si už opravdu způsobili smrt chozením. Takhle mě nohy snad ještě nebolely a měla jsem pocit, že posledních pár set metrů  už ani nedojdu. No ne že by to bylo způsobeno jen nachozenými kilometry, nemalý podíl na tom měly i nevhodně zvolené boty. Daň za to, že jsem chtěla být hezká.

Ochutnávka saké.

Stejně jako se u nás odklízí spadané listí, Japonci odklízejí spadané květy.

Kanazawa je opravdu nádherná. Je to zase něco úplně jiného než Kjóto. Působí velmi vlídně, civilně, jako úplně normální město. Má spoustu krás a přesto není zahlceno turisty. Skoro žádné Evropany jsme tu nepotkali. Ulice tu jsou skoro prázdné a zmizely i anglické nápisy. Vzhledem k tomu, že je Kanazawa i poměrně malá, dá se tu s trochou dobré vůle všude dojít pěšky. Po snídani jsme tedy vyrazili do jedné z nejkrásnějších zahrad z celého Japonska Kenrokuen. Než jsme k ní došli, tak jsme se standardně maličko zatoulali do svatyně, která byla hned vedle a jaké bylo překvapení, když jsem tam objevila pult s obřími láhvemi saké zdarma k ochutnání. Z počátku mi bylo trochu hloupé si jen tak nalít, ale když jsem viděla že místní si s tím hlavu nelámou, nalila jsem si také a ochutnala tak několik různých druhů. Ono v Japonsku jsou svatyně a chrámy celkem veselá místa se stánky s jídlem a pitím a sladkostmi. Hrozně mi to připomíná obdobu našich poutí. Nejsem si jistá, jestli je to tu celoročně nebo jen kvůli hanami a sakurám.

zahrada KENROKUEN

Pak jsme se konečně vydali k zahradě  a nevycházeli jsme z údivu. Když sakury opadávají je to snad ještě kouzelnější! Růžové kvítky byly doslova všude. Růžový sníh, který pokrýval hladiny jezírek a nechal se unášet říčkami. Vířil nám kolem hlavy ve větru, pokrýval cestičky. Zahrada byla opravdu magická. Líbí se mi zvyk Japonců, kteří chodí na podobné procházky ve svátečním oblečení. Zejména mladé dívky se rády pod sakurami fotí  v tradičních kimonech v pestrých jarních barvách.

Ze zahrady Kenrokuen jsme se pak vydali k hradu a nakonec ke zdejšímu trhu. Oblast Kanazawy je proslulá lovem krabů a trh toho byl jedině důkazem. Navíc tu nebyli vůbec žádní turisti, jako na Tsukiji nebo Nishiki, takže jsme si mohli všechno v klidu prohlížet a obdivovat. Ceny tu navíc byly nižší a tak jsme si odtud odnášeli filety ze tří druhů ryb a tašku zeleniny. Na ubytováních z Air BnB je výhodou to, že na rozdíl od hotelů mají kuchyň. Můžeme si tak ráno udělat místní vejce, uvařit čaj a nebo připravit rybu, co jsme koupili na trhu.

Hrad v Kanazawě je známý hlavně díky svým sněhobílým střechám.

Prázdná tržnice.

Výběr krabího masa všech druhů a velikostí.

Takové krásné kousky ryb jsme si odnášeli my.

Oběd v podobě čerstvé langusty.

Zítra už nás čeká návrat do Tokija a poslední noc. Tak rychle to uteklo a já mám pocit, že jsem nic neviděla. A tak jako všechny zápisky, i Japonsko zakončím větou – Určitě se sem ještě vrátíme.