Vybírat si destinaci podle toho, jestli tam může pes, nemusí být tak špatné. Můžete poznat zemi, kam by vás jinak vůbec nenapadlo jet, a teď si říkáte, jak jste ji mohli tak dlouho míjet. To je naše zkušenost z cesty na Kypr.
Se psem se dá pochopitelně navštívit řada zemí, ale jejich počet se zúží, pokud chcete vyrazit na podzim či v zimě za teplem k moři, a tudíž je třeba tam doletět. Na Kypr se letí tři hodiny, což vypadalo schůdně pro našeho ratlíka i pro nás se psí taškou pod nohama. Létá tam letecká společnost, která bere psy jen na palubu, takže nehrozilo, že nám ratlíka na poslední chvíli vrazí mezi odbavené kufry.
Když se chystáte cestovat k moři se psem, má to jednu výhodu - netrpíte rozhodovací paralýzou. Místo ubytování nevybíráte podle výhledu na moře nebo podle krásy okolí, ale podle toho, jestli tam může pes a jestli je v okolí jakákoliv pláž, kam smí pes. Těch míst tak moc nebylo. Spíš nižší jednotky. Nebyl to tedy příliš složitý výběr. Ale vůbec si nestěžuju, podívali jsme se na krásná a zajímavá místa, kam bychom jinak asi nikdy nejeli.
K cestovním přípravám přibyla ještě další: naučit našeho ratlíka nechat se zavřít do tašky a vydržet v ní déle než pět minut, což byl že začátku problém. Místo luštění psích hlavolamů a skoku přes obruč jsme tedy několik týdnů nacvičovali skoky do tašky a pak chodili se psem v tašce po dvoře. Za úplatu v podobě kousků oblíbené psí pochoutky ho to nakonec i bavilo. Kromě nácviku dovedností jsme museli hlídat i ratlíkovu váhu, která nesměla překročit 8 kg včetně tašky. To mu zdravotně spíš prospělo, protože náš psí malíček je spíš cvalíček a na zimu se zakulacuje.
Let nakonec proběhl ukázkově. Pes si vysloužil titul vzorný cestovatel, protože byl celé tři hodiny v tašce tichý jako pěna, uklidněný osvědčeným cestovním homeopatikum a semtam kouskem sušeného masa podstrčeným do tašky. V letadle nebyl žádný jiný pes, vlastně jsem na letišti zahlédla jen jednoho dalšího.
Na Kypru jsme bydleli v řecké části ostrova, v malé vesničce Tochni (mezi městy Larnaka - tam je letiště - a Lemesos). Vesnička je to jako obrázek, hezké domečky a klid. V době našeho pobytu tam nebyli žádní turisté. I ratlík byl okamžitě nadšený. Jakmile vylezl z auta, začal zvědavě čenichat všude na cestě, což normálně moc nedělá - když to někde nezná, spíš se ustrašeně schovává.
Tochni:
Místní domovní znamení:
Vodu tady ohřívají v bojleru na střeše. Někdy teče studená, ale to se stává i u jiných způsobů ohřevu, a v teple to zase tolik nevadí.
Hned při příjezdu nás zaujal obrovský kaktus:
Na Kypru vůbec všude něco roste, často velkých rozměrů, hned u cesty narazíte na citrusy nebo všelijaké ovoce, známé i neznámé.
A všude rostou olivy. Prý v této zemi symbolizují prosperitu a bohatství. Hlavě ty staré jsou všelijak pokroucené a na kmenech mají ornamenty a výběžky připomínající magické bytosti.
Hodně staré olivy mají status památky. Navštívili jsme jednu, které je prý 700 let. Její okolí je plné zvláštní energie. Asi bychom tam vydrželi stát či sedět dost dlouho a užívat si ji. Ratlík se nicméně nudil.
Krajina na Kypru je dost rozmanitá, v horách jsme tam nebyli, zato jsme viděli místo připomínající biblickou polopoušť. I když nedaleko byla silnice a auto, připadáte si tam jako uprostřed zapomenutých časů. A nechtěla bych se tam ztratit.
"Divoká" pláž byla nakonec úplně skvělá, i když jsme si ji nemohli nijak vybrat. Krásné moře se spoustou vápencových útesů, které jsou zajímavé pro oko a zároveň nahrazují různá sedátka a civilizační vymoženosti, kam se dají odložit věci, moře bylo čisté, u pobřeží všelijaké lagunky, kde se dalo sedět jak v bazénku s příjemně teplou vodou... a skoro nikdo tam nebyl! To jsme po zkušenostech z Polska a Chorvatska opravdu ocenili.
Náš pes se vody obyčejně spíš bojí (kromě louží, ty miluje), ale tady se mu líbilo a dokonce sám lezl do moře.
Moře i pobřeží je poseté krásnými kamínky, samozřejmě jsou nejkrásnější, když jsou mokré. Nevíme přesně, co to je za horniny, možná nějaké vyvřeliny. Vnitrozemí je plné různých úlomků sádrovce včetně alabastru.
Poslední den pobytu nám moře ukázalo, že umí být taky hrozivé, do těch vlnisek se ani vlézt nedalo.
Kypr není jen zemí moře a oliv, ale také památek, a tak jsme se vypravili i na výlety. Natěšení z domova obrázky z Google, které ukazovaly nádherně zachovalé pozůstatky antiky, jsme se začali pídit, jestli nás někam pustí se psem.
První památková zastávka byla Choirokoitia, archeologická lokalita, jejíž počátky sahají až do neolitu. Je to jedna z hlavních kyperských památek, od roku 1998 zařazená mezi světové dědictví UNESCO. To jsem opsala z Wikipedie. Pro úplného laika jsou to vesměs různě poskládané hromady kamení a kolem cestičky. Ale opravdu tomu nerozumím. A byli tam hodní a ochotní a vůbec jim nevadil pes.
Pro laika je zajímavější Kourion, kdysi antické město, nyní významná archeologická lokalita. Zůstaly v něm základy většiny staveb, dórské sloupy a nějaké vykopávky. A zbytky vykládané dlažby. Asi ji tenkrát dělali úplně jinak, vsadila bych se, že ta dnešní nebude existovat po daleko kratší době.
Místní zajímavostí je zrestaurované antické divadlo, odkud je krásný výhled a konají se tam kulturní (i jiné) akce.
Byli jsme tam krátce před koncem návštěvní doby, navíc všude panoval zmatek, protože se chystala právě v divadle nějaká velká akce pro spoustu lidí se spoustou občerstvení, a tak mezi tím chaosem a mumrajem nějak vůbec nepřišla řeč na to, že máme s sebou psa.
Když jsme opustili areál samotné památky, zaujaly nás zvláštní skály, u kterých nebylo jasné, jestli to jsou přírodní útvary, nebo rozpadlé stavby, nebo něco mezi tím.
Součástí Kourionu je ještě Apollónův chrám, asi 3 km odtamtud. Ten je opravdu nádherný. Pán ve vrátnici nám řekl, že když psa neuvidí, smíme si ho vzít dovnitř (tedy do areálu, do žádných budov se tam nechodí).
V přístavním městě Pafos se podle legendy narodila bohyně Afrodita. Kromě toho je tam i spousta památek. Vydali jsme se tam na výlet.
Jako první jsme viděli hrobky v katakombách.
Na několika stromech tam visela spousta šátků a kapesníků. Prý kdo ho tam zavěsí, splní se mu přání. Kromě kapesníků tam visela taky spousta roušek a respirátorů, na fotce to není tolik vidět, ale byly tam. Asi to na respirátory funguje taky.
Bachratý kostel - ty jsou na Kypru k vidění často:
Tohle není žádná památka, ale pseudoantický hotel. Ale je fotogenický.
Přístav:
V přístavu jsme neviděli žádná zvířata, dokonce ani kočky (a to je co říct, protože ty jsou na Kypru všude - ještě se k tomu dostanu dál). Jedinou výjimkou byl jeden pelikán, který je tam naopak tak známý, že ho v místních restauracích oslovují jménem. Asi mu v některých restauracích dávají ryby. Pelikán se nebojí lidí, klidně se mezi nimi promenáduje a občas zajde i do nějaké restaurace; někam ho lákají, jinde ho vyhazují. Viděli jsme, jak se prochází mezi stoly a zvědavě nakukuje, co se podává.
Tohle je hrad, který je také významná památka, ale my jsme ho zevnitř neviděli, protože tam nesmí pes.
Zato jsme cestou po městě našli opuštěné turecké lázně s kostelem, kde nebyl žádný vstup a nikdo tam nehlídal, tak tam mohl, kdo chtěl.
Další známou památkou v Pafosu jsou hrobky králů; jsou to hrobky vytesané do skal. Navzdory názvu se tam nepohřbívali králové, ale významní a majetní občané. A je odtamtud nádherný výhled.
Ohledně památek a vstupu se psy (pokud to někoho zajímalo, třeba kdyby se také chystal na Kypr se psem): obecně do objektů s památkami nesmějí. Úředně vůbec nikam. Ale vyplatí se to zkoušet, protože někde jim to nevadí nebo najdou nějaké možné řešení jako ten pán v Apollonově chrámu. A narazíte i na památky, které nikdo nehlídá, třeba jako jsme objevili ty turecké lázně v Pafosu nebo antický viadukt u cesty při návratu z výletu v Larnace.
Akvadukt shora:
Všude na Kypru je spousta koček. Prý je jich tam víc než lidí. Na všemožných místech jsou krmná stanoviště pro kočky, i v tom nejmenším obchůdku mají kočičí granule. A jak se na "kočičím stanovišti" vysype jídlo, během pěti minut je tam pět až dvacet koček. Náš ratlík kočky miluje, takže jim neubližuje, spíš byl smutný, že si s ním nechtějí hrát.
Obyčejně se kočky moc fotit nechtěly (což moc nepřekvapuje). Tahle byla výjimka. Nehnutě seděla, a dokonce se dívala do objektivu.
A tahle stála na sloupku v jednom dvorku v Larnace a vypadala sama trochu jako antická socha:
Protože penzionek, ve kterém jsme bydleli, umožňoval jako jeden z mála pobyt se psy, bylo tam hostu se psy několik. Většinou ale nepřijeli na dovolenou, ale na výstavu, která se v té době konala v Larnace. Byl tam pán z Izraele s královským pudlem - šampionem, který přijel soutěžit o jakýsi veledůležitý titul. Výstavu vyhrál, a tak je prý druhý nejkrásnější pudl na světě. Pán ho na dvoře dlouhé hodiny česal a na noc mu dával pyžamo, aby si nerozcuchal ty bambule. Vyfotili jsme ho s pánovým svolením (nasměroval ho nějakým povelem do této pozice):
Moc se nám na Kypru líbilo. Asi se tam hned tak už nepodíváme (spíš už vůbec, protože ten výlet je dost drahý), ale byl to nezapomenutelný cestovatelský zážitek.
