Reportáž ze Srí Lanky

Na Srí Lance je všude spousta lidí, dopravní zácpy, spousta chrámů, z řek je cítit kanalizace, ale je to kouzelná země a všude je tam krásná příroda. Svoje kouzla mají i města, ale tam jsme letos nebyli. Kde jsme tedy byli?

Bydleli jsme v Kandy, to je asi docela známé město, soudě podle různých rádců pro cestovatele a příruček. V penzionku na kopci, takže tam nesrmděla a neřvala auta. Naopak jsme měli krásný výhled z pavlače pokojíku.

Bohužel se tam nedají otvírat okna. Sice tu není moc komárů, ale zato všude plno nenechavých opic se šikovnýma pacičkama. Vlezou vám do pokoje během vteřiny a můžete mluvit o štěstí, když neodejdou s peněženkou nebo pasem. Nic moc. Jedna mi takhle vzala powerbanku. Sice starou a nakonec jsem ji díky duchapřítomnému zásahu našeho domácího dostala zpět, ale okno jsme už pak raději neotvírali. „V akci“ opici pochopitelně vyfocenou nemám. Když zrovna neúřadují ve vašich věcech, jsou fakt roztomilé.

KRÁLOVSKÝ PRALESNÍ PARK

Je přímo ve městě, skvělé místo na aklimatizaci, když přijedete z lednové Prahy do třiceti stupňů – je tam stín, mírný větřík, velmi přátelské počasí. Nejsou tam žádné davy, chodí tam spíš místní, turistů minimum, takže tam spíš potkáte nějaké lidi jen občas - opravdu klidné místo. Je to taková džungle s cestičkami, dá se tam narazit na lecjaký podivný útvar. Třeba tohle, co vypadá jako samorost. 

Liána stará 200 let, v nejširším místě má průměr 2 metry, rozlézá se do dvou hektarů. (Samé dvojky, ale opravdu to tak je).

Naštěstí se tam moc nedalo zabloudit, jinak bychom si asi moc neporadili, informační ukazatele totiž vypadaly takto:

Na cestě byly opice, dají se krmit, vezmou si banán do jedné ručičky, ale hned si ho narvou do huby a dávají najevo, že mají ještě více ručiček a do každé se něco vejde. Tři kila banánů snědly za chvíli, ještě jsme se s nimi dělili o hroznové víno.

Tahle opice má bohužel možná nějakou nemoc (nevím), ale vypadala čile, jedla a vyprovázela nás nejdelší kus cesty, takže dostala nejvíc hroznů:

BOTANICKÁ ZAHRADA V KANDY

Je dost velká, skoro je problém ji za celé odpoledne projít, taky tam nejsou davy turistů. 
 

Palmová alej:
 

Zvláštní křivé stromy (nevím, co to je):
 

Úctyhodná obrovská stromiska:
 

A dům orchidejí - tak barevné a fotogenické :)

SLONÍ SIROTČINEC V PINNAWALE
O tom jsme se předem dočetli protichůdné informace - že tam určitě máme jet a že tam v žádném případě jezdit nemáme. Že je úžasné vidět tolik slonů pohromadě, že to musí každý vidět, a že je to moc turistická atrakce a týrají tam slony. Nakonec jsme se rozhodli jet.
Je tam pohromadě opravdu úctyhodné množství slonů. Jsou to prý nemocní sloni, kteří by v přírodě nepřežili, a sloni odebraní ze špatných chovů. V každém případě mají veterinární péči, jsou zaopatření, mají jídlo, výběh a zajištěný program - dvakrát denně je ošetřovatelé vodí k řece na koupání. Sloni sice mají na nohách řetězy a ti chlapci, co tam pracují, stále vykládají, jak jsou sloni nebezpeční a musí je pacifikovat speciálním bodcem na slony, ale zdá se, že tím spíš ohromují návštěvníky (hlavně krásné návštěvnice), aby všichni viděli, jak jsou ti chlapci odvážní, že zvládnou tak nebezpečné zvíře, než že by jim chtěli doopravdy ubližovat. Navíc - asi tady mají sloni nejlepší možnou péči v daných podmínkách. Na zvířecí práva se tady moc nehraje. Koneckonců - řada lidí se tu má o dost hůř než ti sloni. 
Za poplatek si můžou návštěvníci koupit koš s ovocem a krmit slona. Sloni se na "ovocné službě" střídají, aby na každého přišla řada jednou za týden (ovoce musí jíst); asi tam chodí rádi. (Někdy se dají i krmit slůňata z lahvičky, ale to jsme bohužel neviděli, protože zrovna žádná slůňata nemají.) 
Slon čeká na ovocné krmení: 

Ještě nikdy jsem nebyla tak blízko slona (a nikdy jsem neviděla, jak jí). Polyká ovoce celé, i banány (i se slupkou). Krmení je super - jen u toho trochu vadí agilní ošetřovatelé, kteří neustále chtějí nějaké peníze (za nic, jen tak, pro sebe) a jsou dost neodbytní.
Návštěvnice krmí slona:

Sloni jdou do řeky:

Tady je dozoruje ošetřovatel s bodcem na slony:

U řeky, kam se chodí koupat sloni, stojí hotel. Návštěvníci tam můžou přímo ze svých balkonků pozorovat slony - ocitnout se v džungli a ani nevytáhnout paty ze svého apartmánu. Sloni se otírají o stěny hotelu:

A tady si koupající se slon otírá zadek o kámen:

Odvádění slonů z vody - na některých jedou ošetřovatelé, na některých ne. 

MATALE A SKALNÍ CHRÁM ALHUVIRA
Město Matale je v dojezdové vzdálenosti od Kandy (ono s těmi dojezdovými vzdálenostmi je to na Srí Lance trochu jak u nás na D1 - na šedesát kilometrů musíte počítat tak dvě a půl hodiny, to jen tak na okraj). 
Hned za městem je buddhistický skalní chrám Alhuvira - je postavený skutečně ve skalách. Skalních chrámů je na Srí Lance víc, tenhle není tak obležený turisty, ale je tam toho k vidění dost a je dost slavný - podle legendy tam místní mniši vůbec poprvé sepsali Buddhovo učení. 

Skalní chrám Alhuvira:

Nástěnné malby - nevím, co to je, ale podle všeho nějaké dobré bytosti:

V jedné ze zdejších jeskyní mají expozici pekla. Vždycky jsem myslela, že v buddhismu tresty a plameny pekelné nejsou, ale omyl, mají rozpracovaný systém všech možných pekel (studené, horké...), která ale (na rozdíl od toho křesťanského) netrvají věčně, takže hříšník ví, že za řekněme dvě miliardy sto milionů devět set dvacet pět tisíc sto patnáct let, čtyři měsíce, osm dnů, šest hodin a devatenáct minut bude venku. (Fakt to je takhle rozpočítané - nějakým složitým systémem, který se moc nedá pochopit.) 
Čerti si mučení podle všeho náramně užívají:

Zlodějům se sekají nohy, lhářům trhá jazyk atd., jsou to naivistické figurky jak z venkovského strašidelného zámku, ale působí to dost děsivě. Prý tam vodí děti ze škol, aby se poučily a nezlobily. No nevím, mě na takové místo v dětství někdo přivést, tak dostanu leda tak neurotický tik a noční děs.
Pekelná chodba s figurami hříšníků:

Malá část spisů přepsaného Buddhova učení:

Sedící Buddha:

Buddhova stopa (soudě podle velikosti musel měřit asi tak deset metrů. Asi čím svatější, tím větší.)

Když vylezete po mnoha schodech na nejvyšší místo skalního chrámu, je odtamtud krásný výhled po okolí:

Tady manžel předstírá, že pomocí zavěšené klády rozezvoní obrovský zvon. Ve skutečnosti se na něj zvonit nesmí. Ale fotka je to hezká:

V Matale jsme se ještě podívali do hinduistického chrámu. Za mírný poplatek tam pro vás udělají nějaké požehnání, nakreslí vám svatou tečku na čelo a dají košík se svatým kokosem, ovocem a květinami. Svaté květiny bohužel zvadly už na zpáteční cestě v autě, ale svaté ovoce jsme ocenili druhý den cestou na letiště :)