Téma rodiny provází komentáře okolo Prague pride už od začátku. Jeho přímí odpůrci se rodinou zaštiťují a používají ji jako podstatný argument, proč by se takové pochody měly zakázat a jak jakékoli snahy LGBT minority o přiznání práv rodinu přímo ohrožují.
Nevím, jak může rodinu ohrožovat nějaký karneval, byť pozadím boje za práva menšin. Ještě nikdy jsem neviděla na Prague Pride žádný transparent „Pryč s rodinami, ať žijí bezuzdné orgie“, ani tam nikdo nic takového neříkal. Někdy tam vídám nějaké lidi s malými dětmi.. Jednou jsem viděla batole, kterému tatínkové dali na hraní brožuru nějakého náboženského sdružení, které hlásalo, že jediná rodina je muž a žena kdo to má jinak, ten přijde do pekla a Bůh na něj sešle katastrofu. Batole z té příručky trhalo listy, muchlalo je a něco si broukalo. Možná ohrožovalo rodinu tohle batole, kdo ví.
Nikdy jsem nebyla schopna zjistit, čím sdružení, která bojují proti uznání stejnopohlavních párů a rodinou se tolik ohánějí, rodinám pomáhají. Tedy pardon, kromě toho, že by chtěli zrušit registrované partnerství a v žádném případě nepovolit jakékoliv adopce dětí pro homosexuály. Nejsem si jista, jak moc tohle běžným mužům, ženám a jejich dětem pomůže. Třeba tomu nerozumím, malé děti už nemám. Možná bude stačit ke štěstí, když si řeknou: „no, sice nemáme peníze, hádáme se a v okolí deseti kilometrů není žádná volná školka, ale to nevadí, hlavně, že teplí se mají hůř“.
Leč trochu vážněji. Fakticky nemůže alternativní model rodiny té tradiční ublížit skutečně ničím. Absurditu takové případné domněnky vystihuje kreslený vtip, v němž v kavárně jedna přítelkyně říká druhé: „S tím mým už se opravdu nedá vydržet. Tak jsem si pozvala homolobby, ať nám rozvrátí rodinu.“ Zbývá tedy ohrožení symbolické. Tomu rovněž příliš nerozumím, má to tedy znamenat, že aby rodiny začaly lépe fungovat, musí dostávat jednoznačný signál, že kromě uspořádání matka – otec – děti jsou všechno jen neplnohodnotné náhražky? Rovněž se neumím vcítit do toho, že by tohle mohlo někomu pomoci, aby se snažil spíš s tím druhým domluvit a neběžel s prvním problémem podat žádost o rozvod nebo aby se víc věnoval dětem a jejich výchově.
Myslím, že daleko účelnější by bylo snahy spojit – když třeba právě Prague Pride přiláká mediální pozornost a otevře téma rodiny (třeba kvůli adopcím), pak připojit a připomenout i starosti heterosexuálních rodin, protože rodiny se týká obojí. Chápu, že by se muselo jednat o jiná sdružení pro rodinu než jsou homobijné spolky, které staví hetero-rodiny do přímé opozice k homo-rodinám.... a pak se z toho samotná rodina poněkud vytratí.
Letošní Prague Pride rozvířilo hladinu veřejného mínění i svým tématem, totiž adopcemi dětí stejnopohlavními páry. Argumentů na toto téma padlo a padá mnoho, jsou kolem toho vzrušené emoce a kde kdo se ohání právy dětí, která často mají sloužit jen jako živý štít pro obranu vlastního názoru. Nevím, zda bych mohla říci k těmto argumentům něco nového, patrně nikoliv. Sama za sebe bych řekla, že na této debatě je vidět (především ze strany odpůrců jakýchkoliv adopcí stejnopohlavními páry), že přikládáme příliš velký význam sexuálním orientacím a sexu vůbec, možná je to důsledek naší přesexualizované doby. Jaký je proboha argument, že panu XY se dělá špatně při pomyšlení na sex s nějakým mužem a že do toho bychom snad nechtěli přivést dětí, jak by tomu nebožáčkovi vysvětloval Karel a Franta, cože spolu dělají v ložnici... no, asi nijak. Nevím o nikom, komu by se rodiče svěřovali se svými sexuálními zážitky či mu dokonce sex předváděli (to už by byla silná patologie). Asi by neškodilo zamyslet se nad tím, jací lidé jsou vhodní pro výchovu dětí, aby je dokázali dobře zabezpečit a vychovat, a takoví lidé se najdou i mezi heterosexuály, i mezi homosexuály. Podle konkrétních vlastností žadatelů by se pak měli vybírat vhodní kandidáti na adopce dětí. Čím více se zaměříme na nějakou skupinu a budeme ji posuzovat jako celek, tím spíš se nám vytratí konkrétní jednotlivec, a o toho jde přeci především.
