Czexit, brexit a referendum

Evropská unie není v poslední době moc oblíbená. Dalo by se spíš říci, že je dost silně neoblíbená. Spousta lidí ví, že by bylo nejlepší ji opustit. Vyplývají tyhle závěry ale skutečně ze znalosti faktů?

Nechci psát článek o tom, zda je prospěšné zůstat v EU, nebo ne. Možná nechci vůbec psát tolik o EU jako o našem uvažování.

Když si zadáme do Google hesla jako CZEXIT, EU A ČR apod., vyjede nám sice spousta slov, ale málo informací. Některé populistické zdroje vysvětlují, jak nám czexit prospěje, ale zpravidla se opírají především o svoje úvahy a předpoklady než o fakta. Nedostatek informací neprospívá žádnému rozhodnutí, tím spíš ne rozhodnutím závažným.

V únoru jsme se náhodou dostali k novinám Financial Times a tam našli přes celou úvodní stranu veliký článek o brexitu, který jsme si přečetli (je ze 6. 2. 2018  a jmenuje se Brexit chaos). Financial Times jsou prestižní celosvětové noviny s finančními analýzami, žádný provinční plátek, tudíž jeho informace můžeme brát jako ověřené. Zajímalo nás především, jak se Británie na odchod připravuje, jaká je situace ve vládě a na ministerstvech a jaká jsou očekávání budoucnosti.

Podle tohoto zdroje je odchod z EU jedním z nejvýznamnějších ekonomických rozhodnutí po 2. světové válce – členství tedy rozhodně není něčím bezvýznamným, co by se dalo vyřešit impulzivním rozhodnutím a co by nepřinášelo významné dopady. Tím spíše je tedy třeba mít k takovému tématu (o rozhodnutí nemluvě) dostatek informací – to by mělo platit pro každý stát.

V článku se opakovaně píše, že v Británii je krize ohledně výsledku brexitu, totiž že vlastně nikdo přesně neví, jakého cílového stavu mohou/chtějí dosáhnout. Jednotlivá ministerstva vyjadřují různé vize budoucnosti, které se navzájem popírají (protože každý vnímá / chce vidět něco jiného), úřad pro brexit se snaží udržet celý proces v chodu, i když úplně přesně neví, jak. Zemi hrozí vládní krize, ve hře jsou i předčasné volby.

Ve  vládní zprávě, jejíž uniklé části se objevily na zpravodajském serveru BuzzFeedNews, se uvádí, že kvůli brexitu bude v následujících 15 letech hospodářský růst Británie asi o 2 - 8 % nižší, než kdyby byla stále členem EU (vychází se z odhadů ekonomů a sestaveného matematického modelu). A že ať se stane cokoliv, Británie na tom bude hůř než v EU – konkrétně o kolik záleží na tom, jaká varianta odchodu nakonec zvítězí (a to se nepíše jen v uniklé zprávě, shoduje se na tom většina světových ekonomů).

Příznivci brexitu v čele s ministrem zahraničí Borisem Johnsonem vidí v odchodu Británie příležitost dojednat si naopak výhodné obchodní smlouvy (s USA, Čínou, Indií aj.), jimž členství v EU dosud Británii údajně bránilo. Podle zprávy z BuzzFeedNews ovšem tyto smlouvy nepřinesou ani zdaleka tak velké zisky, jak Johnson a ostatní očekávají. Carolyn Fairbairn, generální ředitelka konfederace britského průmyslu, prohlásila, že si mohla Británie dojednat své smlouvy i v rámci EU, a rozhodně by měla být členem celní unie s EU tak dlouho, jak to jen bude možné, přinejmenším do doby, než si doopravdy uzavře ty obchodní smlouvy, o nichž brexitáři tak básní.  

Jedním z hesel kampaně za odchod z EU zněl, že Británie posílá do EU každý týden 350 miliard liber, které by mohla využít doma, třeba pro zdravotnictví. Do celkové kalkulace ale odpůrci EU zapomněli započítat, kolik peněz naopak z EU dostanou – podle zprávy z BuzzFeedNews bude Británii brexit naopak týdně stát 200 miliard liber (když se započtou náklady i příjmy), tudíž na zdravotnictví mnoho přebytků asi nezbyde.

Ano, možná že jsou ve skutečnosti tyto věci mnohem složitější a pravdu nemá tak úplně ani jedna strana, ale jisté je, že nikdo vlastně neví, jaký stav by měl po brexitu nastat a jak nastavit nové vztahy s EU a nové obchodní smlouvy. Stoupenci brexitu sice hlasitě požadují „čistý řez“, ale nejsou schopni říci, co si pod ním představují, přinejmenším je tato otázka asi neuvěřitelně komplexní a složitá. A může se také stát, že žádné úžasné nové smlouvy nebudou, a Británie může odchod z EU také opravdu výrazně pocítit (především chudší regiony, které pod vlivem kampaně vehementně hlasovaly pro brexit).

Tolik tedy článek z Financial Times.

Pokud Británie evidentně neví, co si s brexitem počít, a je jím evidentně zaskočena, jistě to není proto, že její vládní garnitura a ekonomové jsou tak neschopní a hloupí, ale proto, že obchodní vztahy a všechno okolo jsou tak složité. Je hrozně naivní si myslet, že se prostě „přejde do bodu nula“ nebo že se jednoduše „staneme neutrálním Švýcarskem.“ Nějaký „bod nula“, bod návratu do stavu před EU už není možný, protože mezitím se situace úplně změnila a platí úplně jiné obchodní vztahy a smlouvy. A je třeba si uvědomovat, že pokud něco vyvolává chaos ve Velké Británii, jak by to asi působilo v zemi, která je na tom ekonomicky o tolik hůř.

Evropská Unie jistě není bez problémů a vad, ale musíme do případné bilance zahrnout nejen negativa, ale i pozitiva, která přináší. Velká chyba je, že se o ní běžně dozvídáme tak málo informací. Přitom vzhledem k tomu, že se jedná původně o obchodní společenství, jehož smlouvy a vztahy jsou dost složité, se určitě nedá spolehnout na to, že tyhle věci lidé pochopí „tak nějak ze života.“ Stalo se to, že tématu se chopily různé populistické osobnosti a média, která nás zasypávají hoaxy s podružnostmi o vyhláškách o kyselém zelí, transgender záchodcích, zástupech uprchlíků číhajících na našich hranicích či zákazu písmene Ř a zapomenou dodat, že naše ekonomická a životní úroveň se díky EU zlepšila, že 75 % našeho zahraničního obchodu je realizováno v EU a že by nám bez EU stoupla nezaměstnanost a odešla by velká řada zahraničních investorů. A že by určitě nebyla taková jednoduchá legrace vyjednat smlouvy nové - a i v nejlepším případě by byly mnohem méně výhodné než teď.  

Tyto věci jsou natolik závažné a ve hře je tolik možných rizik, že před jakýmkoli rozhodováním o referendech či o tom, že bez EU by nám bylo lépe, je třeba důkladně shromažďovat informace. Třeba i o tom, kolik do EU dáváme a kolik dostáváme. A co bychom dělali bez ní – ale reálně, do detailů, ne nějaké povšechné růžové populistické vize. Protože po nějakém neuváženém rozhodnutí a na základě nepřesných informací a zbrklé úvahy bychom se mohli jen divit – a to už by bylo poněkud pozdě.