Je nepochopitelné, že vás někdo roky posměšně nazývá "Gomikem" a vy dotyčného považujete za svůj vzor. Ale i takoví mezi námi žijí. Mimochodem, to nevinné ruské slovíčko se překládá jako...
Kapitola čtvrtá – dokončení
Stará stodola hoří
(Sochy z písku 4.8.)
Slávinka si přinesl od Kocoura pořádnou opici. Není divu, že se ho kocovina držela do večera. Proto první zprávy, které zhlédne, jsou až ty noční. Začínají reportáží o anglických seniorech, na jejichž počest zorganizovali v Rudné Hoře varhanní koncert. V dalším šotu jsou hrdiny jiní Angličané. Ti pro změnu pomáhali hasit velký požár na Sedlčansku. V obou příspěvcích spatřil tváře, které zná.
„Ježišmarjá, to jsou ti moji!“ polyká slova.
Dojde mu, že během dne nemluvil s děvčaty ze zájezdu. Co je horší, zapomněl na Bena. Zapne mobil, kde má bezpočet zpráv a nepřijatých hovorů. Projíždí řádek za řádkem. To není důležité, to taky ne a tohle počká. Hele, dvě poznámky od Sugar a tady jedna od Jitky. Holky píší, že je všechno OK. Uleví se mu a jede dál. Textovka od Bena: Sakra, Slávinko, proč se neozýváš?
Odbila půlnoc a mužík zvažuje, zda je Ben vzhůru. Zvyky svého šéfa zná. Určitě přes den lenošil a teď sedí s Evou u vínka. Trefil to přesně, a tak nemusí nic vymýšlet. Jen přepošle zprávy od obou delegátek a drze přidá, že má vše pod kontrolou. Měl štěstí. Ben zažil ve Slovinsku příjemný den. Spánek, oběd, spánek, bazén. Teď popíjí s Evou a přáteli na terase horské chaty. Obratem dorazí do Prahy odpověď: Už jsem tě chtěl budit, ale díky za uklidňující info. Ben.
Brusinka pokračuje ve čtení zpráv. Narazí na jednu, kterou se bojí otevřít. Je od Drábka a on ví, že ten mu nepíše pro nic za nic. Nechce textovku číst. Dětinsky přivře oči. Dlouho to nevydrží. Mozek si žádá odpověď a Slávinka je abnormálně zvědavý. Pomalu otevírá jedno oko, pak druhé. Na displeji stojí: Gomiku, sleduju obě akce. Zatím dobrý, ale něco mi tam nehraje. Já na to přijdu. Nazdar. Drábek.
Adresát si oddechl. Pan Drábek ho pochválil. Píše přece, že je to dobrý. Přemýšlí, na co chce přijít. Možná viděl ty reportáže. Ale co – jemu to také nepasuje. Proto zítra navštíví obě skupiny a problém vyřeší. Nádavkem vyhoví Benovi, který chce, aby zkontroloval holky osobně. Plán je hotov. Po obědě zajede na Sázavu a pak do jihočeského penzionu. Zkusí přepadovku, jak to dělával pan Drábek. Při pomyšlení, že půjde ve šlépějích svého idolu, se začne chichotat. Kdo ho tam odveze? Mirda nemůže, má službu v muzeu. Sežene si auto s řidičem, ale ne u Pepka. Zavolá paní Míle – ta vždy pomohla. Máte pravdu, pane Drábku, přijdeme na to; přijdeme tomu na kloub, opakuje si do polštáře.
Slávinka se v Drábkovi vidí. Imponuje mu jeho autokratický styl. V jeho očích je přísným, ale starostlivým otcem, který má postavení a kontakty. Ví, co Drábek před revolucí dělal, avšak neodsuzuje ho. Nechápeme tenhle Slávinkův obdiv, protože víme, jak s ním Alex ostentativně jedná.
V žaludku mu leží magistrova orientace. Několik let ho před ostatními posměšně nazýval „gomikem“. Pak George zjistil, že toto ruské slovo je hanlivý výraz pro gaye, a zatrhl mu to. Jenže Slávinka je spokojený. Velký vzor ho pochválil. Nebo si zprávu špatně vyložil?
„Pane Drábku, vyřešíme to,“ je zase slyšet ve tmě.
Netrvá to dlouho a usne.
(další příběh za tři týdny)
