Ano, skončí a s nezamýšlenými důsledky pro jisté osoby. Ale jsou to ty, které pracují s bičíkem, důtkami a pouty nebo ti, co nosí otrokův obojek či mají v ústech roubík? A co když je to někdo jiný, třeba zvědavec, jenž...
Kapitola čtvrtá – pokračování
Stará stodola hoří
(Sochy z písku 4.7.)
Hlídač se vrací z pochůzky. Když dokončí trasu, houkne na kolegu: „Všechno v pořádku. Dáme si dvacet minut pauzu, pak půjdeš ty.“
Slova z vrátnice dolehla až k Alešovi. Pochopil, že je cesta volná. Tak do třetice, bleskne mu hlavou. Opatrně se rozhlédne a vyrazí do druhého patra. Tam všichni spí a vůbec nevědí, co se stalo o poschodí níž. Trválek stojí u prvních dveří. Ticho. U druhých si není jistý, proto poslouchá o poznání déle. Pak to přijde. Je to jako blesk z čistého nebe. Jasně, ty třetí dveře, ta osmička, ty dychtivé vzdechy se nedají přeslechnout. Najednou je zmaten a neví co dál. Proč mu to udělala?! běduje. Ani trapnost nastávající chvíle ho neodradí. Chce vědět, kdo všechno je v pokoji. Jenže se objevil zádrhel. Neví, jak se dostat dovnitř. Je kus chlapa, ale vyrazit dveře si netroufá. Způsobit skandál nechce. Jenom ji musí vidět. Nic víc nežádá. Protřelý byznysmen vyřešil nejednu krizovku. Také teď dostal nápad.
„Tady bezpečnostní služba. Prosím, otevřete, pane,“ řekne tlumeným hlasem a zaklepe.
Nikdo neotevírá, ale vzdechy vystřídalo hlasité šeptání. Svou prosbu opakuje. Až teď se mezi dveřmi objeví usměvavý muž s ručníkem kolem pasu. Zeptá se anglicky: „Co se děje a proč klepete v tuto dobu?“
„Tak s tebou šla ta děvka dovnitř!“ zasyčí Aleš, z nějž vytryskne netušená síla.
Cizinec mu nerozumí a vykloní se na chodbu. Vzápětí ho Trválek srazí pěstí k zemi. Projde předsíňkou a vkročí do ložnice. Tam spatří scénu, kterou by nečekal ani v nejbujnějším snu. Na rozestlaném lůžku se rozvaluje svlečená žena. U její rozcuchané hlavy klečí další naháč. Díky světlu, které proniklo do pokoje, poznal Trválek, že tuhle nehledá.
„To není Gábina,“ uleví si. Pak ještě zvolá k vlasatici: „Ty kurvo, nic novýho pod sluncem. Každej z nás ví, že sex je pro tebe životní styl.“
Vidí, že se sražený muž sbírá ze země. Dojde mu, že na tuhle vazbu si podruhé netroufne. Rychle se prosmýkne ven. George Faison, poručík Jejího Veličenstva, je pořád ve formě. Popadne trenky a začne Aleše pronásledovat.
„Tohle se nedělá, pane! Takhle se k dámě chovat nesmíte,“ rozléhá se zámkem.
Žárlivec ale také oplývá dobrou kondicí, navíc zná v budově každý kout. Potřetí se skryje v malém sklípku u kuchyně. Má od něj klíč. Zaváží sem zboží. Teď se mu to hodí. Krčí se uvnitř a zřetelně slyší, jak bosé nohy ťapou po kamenné podlaze. Faisonovi se podaří nahmatat vypínač, ale ani když žárovka osvítí kuchyň, nemůže Trválka najít.
„Ten chlap někam zdrhl,“ oznámí suše poté, co se vrátí do pokoje. Když vidí, že kamarád pokračuje v hrátkách s vlasatou nymfou, stáhne si trenýrky a přidá se k nim. To víte, vojáci…
Jakmile Faison odešel, objevil se v kuchyni člověk z ochranky. Rozhlíží se, ale ničeho si nevšimne. Pokračuje na patrech, ovšem i tady je vše v pořádku. Když kolečko skončí, radí se s druhým hlídačem co dál. Výsledek? – Kontaktují majitele agentury.
„Šéfe, teď je klid, ale po půlnoci to tady bylo divný: po schodech běhali polonahý chlapi a někoho hledali. Pokud nastane další zmatek, nemáme informovat státní?“
„Nikam nevolej, ve dvou to zvládnete. Čau.“
„Tobě se to říká… Hovíš si v kanafasu, a my tu honíme fantoma, debile,“ uleví si do prázdna. Mrkne na zívajícího kolegu: „Přísahám, že jsem slyšel na patře hlasy.“
„Já mám zase pocit, že se něco děje u skladů,“ odpoví druhý.
„Do hajzlu, na tomhle zámku fakt straší… Ale já to tak nenechám! Jdu nahoru a ty běž k těm skladům.“
„Jasně, vezmu baterku a mrknu i do sklepa. Sraz za deset minut tady.“
Strážci opustili svou kukaň. Vchod do budovy je volný a zámeckou bránu nikdo nehlídá. Trválek ví, že musí vypadnout dřív, než se oba vrátí z obhlídky. Má dobrou náladu. Přesvědčil se, že v pokoji byla místo Gábiny ta sexuchtivá mrcha z radnice. Je natolik rozradostněn, že mu unikla důležitá věc: na patře jsou další pokoje. Magnet podezřívavosti ho přitáhl k osmičce. Jenže obsazena byla také sedmička a desítka. Na to ve spěchu zapomněl.
A právě žena z desítky poznala, čí je to hlas. Proto začíná chvatně rozvazovat muže, kterého připoutala k posteli. Na podlahu padá karmínová maska, bičík, důtky, pouta, obojek i otrokův oblíbený roubík. Málem by tu nechala svou černou masku. Otevře kabelu a ukládá bondage sadu vedle přehrávače. Hodí na sebe svršky, lehce se upraví, nezapomene na gumičku do vlasů a pár tahů rtěnkou. Hotovo. Teď mohou otevřít dveře. Muž ji lehce odstrčí. V posteli vládla ona, teď přebere iniciativu on. Rozhlédne se po chodbě. Vzduch je čistý. Pokoj deset je hned vedle postranního schodiště. Seběhnou dolů. Uleví se jim, když zjistí, že není zamčeno. Ještě pár metrů a jsou ve voze. Milenci se dlouze políbí. Pak řidič nastartuje žlutou octavii. Oba si hlasitě oddechnou. Útěk se zdařil.
Ve stejnou dobu opouští Trválek zámek. Auto zaparkoval za kostelem. Ten kousek dojde. Lampy jasně ozařují vstupní bránu. Projde jí, udělá několik kroků a zastaví se na kraji silnice. Je ve stínu, a tak si uleví. Když potřebu vykoná, pomyslí na dobrý konec nočního dobrodružství. Pak se z brány vynoří žluté auto. Došlo mu, čí je ten vůz, neboť takový je široko daleko jen jeden.
„Co blbneš, varhanickej? To mě chceš zabít?!“ zvolá a na poslední chvíli uskočí. Jenže rozpozná rozesmátou tvář spolujezdkyně. V ten moment se mu zhroutí svět. Bezradně hledí za odjíždějícím autem. Pochopil, že Gábinu navždy ztratil.
Milenci si uskakující postavy nevšimli, protože pospíchají na Mistrovu chatu. Deset kilometrů za Křemšitálem sjede auto na lesní cestu a po chvilce zastaví u cíle. Pár vstoupí do bývalé hájenky a oblíbené hrátky mohou pokračovat. Gábina, navlečená do černé masky, drží v ruce devítiocasou kočku. Varhaník v karmínové masce stojí na čtyřech vedle ní. Oddané oči žadoní velitelku, aby mu dala pořádnou ránu. Šrámů na zádech utěšeně přibývá. Sadomaso skončí nad ránem. Člověka napadá, zda tu v roli pejska neměl pobíhat jiný muž.
Rozednělo se a na sedmičce se Jamie Hamilton loučí se ženou, s níž strávil úžasné chvíle.
„Nemám jít s tebou?“
„Proboha, to ne! Nesmí nás nikdo vidět.“
„Co dneska večer? Říkala jsi, že je v lázních?“
„Jsi moc hodný, ale nejde to – opravdu ne.“
„Pak tedy ještě…?“
„Ano, ráda, Jamie.“
Znovu se ocitají v peřinách. Poslední vášnivá objetí. Pak už jen polibek na rozloučenou.
Celá rozpačitá vybíhá z pokoje. Také ona použije zadní vchod. Za pár vteřin si ospalý strážce všimne ženy, co vybíhá branou. Během hodiny je už druhá, ale ani tuhle nezná. Nechá ji být, jako tu vlasatou krasavici.
Venku je světlo a ona spěchá. Nechce, aby ji někdo z městečka spatřil. Chvatně odemkne prázdný dům. Vklouzne do koupelny a dlouho stojí před zrcadlem. Vidí nevyspalou tvář a slzy, které jí stékají po tvářích. Inna ví, že na tyhle opožděné narozeniny nikdy nezapomene.
Sugar po nočním incidentu tvrdě usnula a probudila se až v devět. Její svěřenci spali ještě déle. Nikomu to nevadilo. Odjíždí se kolem jedenácté. Vezme modré desky a své hodnocení zakončí slovy:
Byla navázána fungující spolupráce. Hlavně s ženami z místní radnice. Vše proběhlo v pořádku. Doporučuji navštívit Křemšitál znovu. Elena Dominici.
Noční zážitek s klikou si Sugar nechala pro sebe.
(pokračování za tři týdny)
