Čtrnáctiletý chlapec a o padesát let starší muž se na sebe upřeně dívají. Kluk zvažuje, zda vyplní bratrovu výzvu, který reagoval na seniorův prohřešek. Mládenec to vzápětí vyřeší po svém, a vězte, velmi svérázně...
Kapitola pátá - pokračování
Velký drak
(Sochy z písku 5.3.)
Šmak, Jordan a Hamilton se radí, jak smysluplně strávit zbytek neděle. Šéf tábora Angličanovi oznámí, že Malýho Káju přidělil Wilsonovi jako pomocníka pro jeho odpolední vystoupení. Dále jej informuje, že skauti se učí anglicky a chtějí si vyzkoušet, kolik toho umí. Navíc starší chlapci navrhli fotbalový mač. To Hamiltona zaskočilo. Do míče nekopl třicet let. A k tomu je takové vedro. Odpoví, že z fotbalu nic nebude. To se nelíbí delegátce. Na její naléhání vezme mobil a obvolá kolegy. K jeho překvapení se našli dva odvážní, kteří se zápasem souhlasí. Pořád je to málo, a tak tým doplní lidé z tábora. Bude se hrát dvacet pět minut. To se dá zvládnout. Šmak zakončí poradu nabídkou dalšího rozptýlení.
„Máme tady loďky a horská kola. Také se můžete projít po okolních lesích nebo podél řeky. Je tam božský klid, uvidíte. Na večer jsme připravili táborák. Když přijde déšť? – Nevadí; využijeme zastřešenou terasu nebo se přesuneme do jídelny. Děcka se moc těší, pane Hamiltone.“
„Bude to náš společný farewell!“ zvolá Jordan. Pak významně dodá: „Ale pana profesora si pohlídáme, že, Geoffrey?“ Ten souhlasně pokývá hlavou.
Jsou dvě hodiny. Na malém travnatém hřišti se rozcvičuje pět kluků, kteří milují fotbal. Zápas proti Anglii, jak si jej pojmenovali, berou nesmírně prestižně. Nedivme se: od první třídy jim trenéři zdůrazňují, že každé utkání musí odehrát naplno. Odvahu postavit se dravému mládí našli právník Pancake, znalec hudby Crocket a branku hájící kapitán týmu Hamilton. O vzrušení se postarala Vyžle, která se do týmu vnutila pod záminkou, že na policejní akademii hrála fotbal s chlapama. Posledním do party je Malej Kája. Hřiště je obklopeno dětmi, vedoucími a hosty z Londýna.
Teploměr ukazuje třicet stupňů ve stínu. Naštěstí od řeky začíná vát lehký větřík. Vhodný okamžik na to, aby rozhodčí Kaučuk fouknutím do píšťalky zahájil zápas. Domácí mají v hledišti drtivou převahu, ale nejenom tam. Už od začátku je to hra kočky s myší. Trénované děti deset minut nepůjčí svému soupeři míč. Stav čtyři nula mluví za vše. Nejlepším hráčem hostů je Vyžle. Snaží se ze všech sil, bojuje jako pravý anglický lev; naběhá nejvíc metrů, ale je to marné. Skóre narůstá a nejvíc se na něm podílejí dvojčata Zdeněk a Vašek Pasteříkovi, kteří dávají všechny góly. Ve dvacáté čtvrté minutě, když je to devět nula, běží Zdeněk sám na Hamiltona. Udělá mu kličku, ale Geoffrey si vzpomene na své ragbyové začátky. Střemhlav se vrhne po útočníkovi. Pevně chytne chlapcovy nohy, sevře je a parádně ho stáhne k zemi. Penalta! V ragby by zasloužil pochvalu, ve fotbale pokárání. Kaučuk je milosrdný a vytahuje žlutou kartu.
Když se otřesený Zdeněk zvedne z trávníku, prohodí k bratrovi: „Napal dědulu do ksichtu.“
„Jasně, brácha.“
„Pánové, uběhl čas. Tohle bude poslední akce zápasu. Pak končíme,“ oznamuje Kaučuk hráčům.
Vašek si staví merunu. Všimne si, jak Angličané mohutně povzbuzují brankáře. Chlapec jim rozumí. Slyší několikrát slovo „Victory“. Pochopil, že staříci budou považovat chycení penalty za vítězství. Svěří se bratrovi: „Když nedám gól, tak podle nich prohrajeme. A naši taky hulákají, že chtějí deset nula.“
„Ne, žádnej gól nedávej. Za ten faul mu ustřel palici!“
„Když chceš, Zdeňku…“
Penaltový bod je šest metrů od branky. Čtrnáctiletý chlapec a o padesát let starší muž se na sebe upřeně dívají. Kluk se rozběhne a prudce kopne do míče. Ten letí na brankáře, který nestačí reagovat. Bum! Gólmanovo tělo se kácí k zemi, ale míč se odráží od jeho hlavy zpět ke střelci. Podle pravidel může Vašek míč dorazit. Už trefil dědka a tím splnil Zdeňkovo přání. Když dá teď gól, budou spokojeni dětští fandové a Angličani si mohou strčit to svoje victory za klobouk. Stačí málo – poslat míč do prázdné brány. To dokáže poslepu. Koutkem oka zahlédne Hamiltona, jak se plazí po zemi a snaží se zabránit další střele. Za zády cítí neúnavnou Vyžli, která mu chce balon vzít. Václav Pasteřík se musí rozhodnout sám. A taky že jo. Vší silou napálí merunu. Ta letí vysoko nad bránu, až někam do nebe. Vzápětí Kaučuk ukončí zápas.
„Nedal – on ji nedal! On to podcenil, a my nevyhrajeme deset nula! To je škoda!“ ozývá se mezi diváky.
Vašek poté, co přestřelil, doběhl k brankáři a pomáhá mu ze země. Když se Hamilton postaví, uslyší hoch pochvalu: „Jsi výborný fotbalista! Já vím, že jsi ten desátý gól mohl klidně dát, a ty jsi to odmítl.“
Při odchodu ze hřiště ho gólman znovu osloví: „Vašek, a taky jsi dobrej kluk!“
Angličané umí ocenit gesto fair play. Na Vánoce přišla Pasteříkovým do Plzně zásilka z Londýna. Byla od pana Hamiltona ze spolku varhaníků. Nebojte, Vašek nedostal žádné noty ani církevní zpěvník. Uvnitř bylo něco mnohem cennějšího: dres slavného londýnského klubu Arsenal FC s podpisy jeho hráčů.
(pokračování za tři týdny)
