Pokud si někdo myslí, že je to procházka růžovým sadem, šeredně se mýlí. Sami se přesvědčte, že když chodí mladá holka s budoucím reprezentantem, musí občas překousnout ledasjaký fotbalistův výstřelek.
Kapitola patnáctá - pokračování
Na prahu dospělosti
(Miláček Anglie 15.2.)
Po několika schůzkách pozval Kenny Patricii na zápas londýnské juniorské ligy. Na fotbal šla po dlouhé době. Doprovázely ji spolužačky Winnie a Rebeca. Na poslední chvíli se k nim přidala barmanka Bonnie. Hrálo se na tréninkovém hřišti a s děvčaty tam bylo dalších dvě stě diváků. Deštivé listopadové počasí je zahnalo pod dřevěnou tribunu. Mladíci vyběhli na hřiště. Kenny se postavil na pravé křídlo. Tenhle poločas bude běhat u lajny pod tribunou, na níž je Patricie. Na levém křídle hraje další povědomá tvář – Callum, nejmladší ze synů Lofasových. Spolu jako školáci První misionářské z East Endu rozstříleli Patriciinu Americkou školu. Tehdy Patricii Kenny ničím nezaujal, ale později doma slýchávala, jak otec s bratrem probírají jeho a mladého Lofase.
„Georgi, ti kluci, Kenny a Callum, to dotáhnou daleko. Zkoušejí je kohouti.“
„Táto, já přece vím, že jsou v Tottenhamu.“
„Doufám, že časem budou v Arsenalu.“
„Ale, táto, proč zrovna tam, a ne třeba v Chelsea?“
„Proč? – No, protože k nám to mají z Tottenhamu kousek.“
„To je možný, ale oni vám je neprodají, vždyť jste jejich největší konkurenti.“
„Georgi, pamatuj, prachy jsou prachy.“
„Táto, tohle mě nemusíš učit, proto uvidíš, že ti dva půjdou jinam.“
„A kam, když ne k nám?!“
„Kam? Říkal jsi, ‚prachy jsou prachy‘, tak mohou skončit jedině v Chelsea!“ A tak to bylo pořád dokola, vzpomíná si Pat.
Rozhodčí foukl do píšťalky a hra začala. Od začátku byl Tottenham lepší a hlavně, Callum předváděl s míčem hotová kouzla. V šesté minutě dal první gól. A za chvíli druhý. Celé mužstvo se uklidnilo, jen Kenny byl nervózní. Po očku sledoval krásnou dívku na tribuně a co chvíli kazil. Vše vyvrcholilo deset minut před koncem poločasu. Dostal nahrávku na malé vápno. Před ním byla odkrytá brána. Brankář se válel na zemi u druhé tyče. Stačilo malinko ťuknout do míče a byl to gól. Jenže rozklepaný Kenny přivřel oči a vší silou vystřelil. Míč neletěl do sítě, ale pánubohu do oken. Spoluhráči se chytili za hlavu, několik diváků se škodolibě zasmálo. Kenny, pln výčitek, se podíval na Pat. Ta na něj volá, že příště to odčiní, vždyť konec půle ještě není. Ne každý má s Kennyho výkonem takovou trpělivost jako půvabná divačka v dlouhé sukni a vysokých kozačkách. Několik dědků se začne nespokojeně ozývat.
„Na co je ten Bobick na hřišti, když se netrefí ani do prázdné brány?“ řekne první a potáhne lačně z cigarety.
„Máš pravdu, já bych to kopyto z placu hned vyhodil,“ doplní ho soused a také vášnivě zabafá.
„Takovej lazar, takovej chromajzl, ten je snad zfetovanej,“ přisadí si třetí a vztekle zadupává vajgla, jejž odhodil.
„Co to tady říkáte, vy tři? Co si to vůbec dovolujete? Když na vás koukám, pochybuju, že přeběhnete hřiště. Hulíte nám pod nos a máte plnou hubu svalnatých řečí. Kdy jste byli naposled v teplákách kopat do meruny, co? – Hádám že před válkou,“ neodpustí si výstup Pat.
„Ale, ale, tady je někdo chytrej jak vopice… Slečna je prvně na fotbale, a chce radit. Nespletla sis adresu, děvenko? Tady jsi na fotbale. Slyšíš, ‚na fotbale‘? Ne na módní přehlídce,“ kontrují posměšně dědci.
Dole Callum něco říká Kennymu a ukazuje směrem k tribuně. Bobick vidí, že se Pat hádá s diváky. Místo aby se uklidnil, znervózní ještě více. Vůbec se nesoustředí na hru. Došlo mu, že Pat na zápas neměl brát. Těsně před koncem poločasu jde na Kennyho výtečná Callumova přihrávka. Bobick vycítí, že nastala šance, jak mizernou hru odčinit. Chce to maličkost: zpracovat přihrávku a vystřelit. Když dá gól, bude vše zapomenuto. Kenny elegantně stopí míč pravou nohou. Jenže levačkou došlápne tak nešťastně, že se svalí na zem. To se nemělo stát, pomyslí si Patricie. Diváci mladíka definitivně odepsali: buď se smějí, nebo hlasitě pískají. Dědkové mají navrch. Rozhodčí zapískal konec. Nešťastník se odbelhá do šatny. Ví, že tak špatně nikdy nehrál.
Pat si nejprve rukou očistí teplou flísovou sukni. Pak se otočí k holkám a naštvaně pronese: „Dědkové měli pravdu – Kenny hrál fakt na prd. Holky, jdu domů, tady se to nedá vydržet. Vůbec nechápu, jak někoho může bavit fotbal.“
Svou hrozbu nenaplnila. Domů nešla, jen třikrát obkroužila stadion a vrátila se. V rohu pod hodinami s ukazatelem skóre našla osamoceného Kennyho. Celý zkroušený, již převlečen, sleduje druhý poločas.
„Pat, já bych se nejradši propadl hanbou do země. Takhle se před tebou zesměšnit.“
„To nevadí, mně to vážně nevadí. A těm dědkům? – Myslím, že když vyhráváte, taky ne. A jestli jo, tak jim ukaž, že se jich nebojíš,“ vzala ho za ruku a přivedla na místo, kde předtím seděla. Dědci mladý pár pozorně sledují, ale do konce zápasu neřeknou ani slovo.
Patricie na Kennyho zápasy už nikdy nešla, o to víc mu dodávala sebedůvěru mimo hřiště. Sama zredukovala účast na golfových turnajích na minimum a v žebříčku nastal pád: Její přítel se naopak zlepšuje. Oklepal se z listopadové ostudy a na jaře došlo k zázračné proměně. Na konci sezony osmdesát osm osmdesát devět jej s Callumem povolali do áčka. Nechali mladíky odkopat v posledním kole poločas: Lofase ten první, Bobicka druhý. Třicet tisíc diváků si mne ruce.
„Chlapi, je dobře, že tady máme takové talenty. Možná Bobickovi píchla naše kritika tehdá na podzim. A ještě chodí s tou hezkou holkou, jak se ho zastala? Já, že jsem ji na Tottenhamu od té doby neviděl. Jo, chodí s ní, občas na něj čeká před stadionem v tom nóbl autě,“ diskutovali dědci po zápase u piva.
Pat odhrne světlemodrou deku a vstane z postele. Jde do sprchy. Tam smyje poslední zbytky únavy ze včerejší noci. Vzpomene si, že večer dorazila slečna Robertsová, která ji učila sedm let. Bylo to dojemné loučení. O půlnoci se objevil Kenny. Tančili spolu až do rána, pak skončili pod odkvetlými rododendrony v jednom parku. Je ráda, že vysvětlila matce hned na začátku nového vztahu, jak to mezi ní a Kennethem je. Tehdy se chytly.
„Mamá, já vím, že společenské rozdíly jsou značné, ale to přece neznamená, že s ním nemůžu chodit. A buď v klidu, na svatbu ani dítě nepomýšlím. Na to máme na Pelhamu snad Maureen.“
„Pat, já vážně nechápu, proč zrovna ten fotbalista? To ti vážně nevadí, že není od nás? Nemysli si, že nevím, že jeho tátovi uřízli hlavu. Proč si nevyjdeš na diskotéku třeba se Zmijákem. To by byla partie pro tebe, nebo se pletu?“
„Mamá, to snad nemyslíš vážně? Zmiják, takovej staroch?! Vždyť je mu přes třicet! A doby, kdy Zmiják s Georgem vymetali diskošky v londýnských tělocvičnách, jsou dávno pryč.“
„Už jsme si s tátou říkali, že jsi dospělá. A teď koukám, jak hodně jsme se mýlili. Vůbec by tě neubylo, kdyby sis tu a tam se Zmijákem zašla do divadla nebo na koncert, když říkáš, že diskotéky už nejsou.“
„Co máš pořád se Zmijákem? Já s ním nikam nepůjdu; mně je dobře s Kennym.“
Matka se na ni přísně podívá. Dcera se však nedá: „Mamá, pochop už konečně, že to, s kým chodím, je jenom moje věc.“
„To si myslíš ty, holčičko, a dávej si pozor, ať to tvoje chození je bez následků. Jinak bych tě musela vyhodit z domu.“
„Máti, znovu ti opakuji: babičkou nebudeš. Vážně si myslíš, že jsem tak naivní? Báchorkám, že se děti rodí z mořské pěny, jak mi kdysi tvrdil Grimsby, nevěřím od školky.“
Skončila se sprchováním a zabalila se do velké osušky. Má před sebou dva měsíce lenošení, a toho se nemíní vzdát. Možná zajede do Skotska za příbuznými, možná do Vídně prohlédnout si obrazy, o kterých mluvil v Čechách ten starý učitel. Určitě navštíví Aishu a Jackie. Najde si čas na golf a také na Kennyho. Trénuje s áčkem, proto se vídají méně. Trochu jí to vadí, ale cítí, že jsou si vzácnější. Když se při odchodu z Jasmine Baru se všemi loučila, padl slib: sejdou se na konci srpna zase tam. Někdo navrhoval párty na lodi, ale neuspěl. Noční plavba po Temži Pat neláká. Je věrná svým oblíbeným místům.
Sobota dvacátého srpna. Lidé v Londýně zažívají teplý večer. Když Pat vstoupí do Jasmine Baru, zahlédne Aishu a Jackie, na které se vždy těší. Přišla modelka Jesabel a s ní fotograf z Blitzu Pepe. A taky je tu Zeus Nucky s Rebecou a Blunt s Winnie Hollandovou. Po delší době zahlédla Hopkinsky. Sedí u baru a každá má pánský doprovod. Holky změnily přístup ke svému okolí: Dřív byly k nerozeznání. Teď je odliší každý. Nejenom podle oblečení a bot, ale také podle střihu a jiné barvy vlasů. Jedna pikantnost ale přibyla: Identičtí muži, kteří je objímají. Timmy a Tommy Foxovi jsou si podobní jako vejce vejci. Dvojčata ze zkumavky lze rozpoznat jen podle toho, kterou ze sester drží kolem ramen. Nikdo nechce domyslet zmatek v téhle čtyřce, kdyby se holky vrátily k dřívější posedlosti, mást lidi svou podobou.
„Pak že se svět nezbláznil,“ pronesl Finch na jejich adresu, když si s nimi připíjel u baru. Sám se před měsícem vrátil z protialkoholní léčebny. Nepolepšitelného pijáka podpírá Bonnie, která dnes nemá službu. Ta už dvakrát poznamenala, že všichni musejí jít po půlnoci prubnout ten Parník. Podpořili ji zatím jen Jesabel a Pepe.
Po desáté dorazil Kenny. Vrátil se z ligového zápasu. Zakopal si pouhých patnáct minut; prohráli, ale on je v sedmém nebi.
„Pat, představ si, že mě trenér postavil. Já hraju za áčko! Včera mi dali podepsat profesionální smlouvu. A taky se ozvali ze svazu. Jsem s Callumem pozvaný na sraz jedenadvacítky. Já se z toho zblázním! Děkuju ti, Pat, já vím, že je to hlavně tvoje zásluha.“
„Ale není. Na hřišti to musíš odehrát ty, ne já. A pojď tančit.“
Večer probíhá v Jasmine Baru bouřlivě. Mladí lidé objednávají jeden drink za druhým. Dnes je za hvězdu Kenny. Všichni vědí, že z něj může být za pár let reprezentant, proto si s ním chce každý připít. Bonnie, ač dnes neslouží, se občas zjeví za barem a míchá mu nějaké extra pití. A nezůstane u jednoho. Pat se tohle nelíbí. Zná ho skoro rok a ví, že moc alkoholu nesnese. A ještě jedna věc jí dělá starosti: pokaždé když mu Bonnie přinese drink, nalepí se na něj. Na tohle není Pat zvyklá. Nikdy o kluka nemusela bojovat. Vždy měla toho, jehož si vyhlédla. Dnes to neplatí. Kenny šel počtvrté tancovat s Bonnie. Tisknou se na sebe, a přiopilý mladík ji dokonce políbí. Viděla to spousta lidí a taky Pat, sedící u baru.
„Bonnie je macatější než já, ale Kenny nikdy neříkal, že se mu takové holky líbí. Nebo to dělají ty světlé vlasy? Je přírodní blondýnka – v tom jí konkurovat nemůžu,“ stěžuje si Aishe. Přitočí se k ní bývalý ctitel z Americké školy John Blunt.
„Pat, dej si na tu Skotku pozor. Hraje si na popelku, ale chlapa smlsne jako malinu. A nemrač se pořád – no tak, neblbni a pojď si zatancovat,“ popadne ji a spolu přitančí k Bonnie a Kennymu. Chvíli se oba páry motají blízko sebe.
„Dovolíš, Bonnie? Jenom si půjčím svého kluka!“ vyštěkne Pat.
„To teda ne. Kenny tancuje se mnou, tak si hleď Blunta.“
„Kenny, slyšíš to? Prej si mám nechat Blunta, to ti nevadí?“
Bobick dělá, jako by se nic nestalo. Zubí se na všechny strany a pořád drží Bonnie okolo pasu. Navztekaná Pat se vrátí na barovou stoličku. Poručí si gin.
„Slečno Pat, opravdu to bude samotný gin? Vím, že dáváte přednost lehčímu pití. Nechcete raději namíchat avokádový koktejl?“
„Ne, žádný koktejl – chci gin. Víte co? – Nalijte mi rovnou dvojitej.“
„Pat, neblbni, kašli na to – chlastem to nespravíš.“
„Ale co mám dělat, Jackie? Podívej se na ně. Oni se tady normálně líbají.“
„Pat, je vožralej, k tomu ten sladkej ploužák. Ženský jako Bonnie toho umí využít.“
„A já kráva jsem jí sehnala tenhle flek a přivedla do party. Přes držku měla dostat, a ne dělat v Jasmine Baru.“
„Pat, prosím, už nepij,“ domlouvá jí Aisha a naznačuje barmanovi, aby další gin s něčím namíchal.
„Co jinýho mám dělat? Holky, to nevidíte, že čumí jenom na ni?!“
Utekla další hodina a vypadá to, že se Kenny pomátl. Pořád je zaklesnutý do Bonnie a s Pat nepromluví ani slovo. Občas zabloudí očima k baru, kde sedí, ale jako by se díval do dálky skrze ni. Pat s pitím nepřestala. Dvojitou si objednává už počtvrté. Nepomohly ani domluvy kamarádek. Barman naštěstí vždy řízne destilát tonikem.
„Fešáku, dej mi ještě jednu. Slibuju, bude to poslední. Nevěříš mi? Tak zavolej taxíka a já vypadnu. Stejně je to celý v prdeli,“ mumlá opilá Pat.
„Slečno, toho taxíka vám zavolám, ale k pití nabídnu už jenom vodu.“ Patricie mávne rukou a s obtížemi se dostává ze stoličky. Aisha s Jackie jí pomáhají.
„Já s ní pojedu. Bydlíme ve stejné ulici,“ řekne Jackie a vyjdou spolu před klub, kde čeká taxík.
„Jackie, kam zmizel ten hajzl? Někam se mi ztratil a ta prdelatá bachyně taky,“ žvatlá v autě zmožená Pat.
„Patricie, fakt nevím. Bonnie cosi vykřikovala o Parníku. Jesabel zase tvrdila, že jde na výletní loď s Pepem. Je tam párty pro lidi z módního byznysu. Třeba se tam sejdou.“
„Jo, to je ono, tam ho ta skotská mrcha zatáhla.“
„Nevím, Pat, vážně nevím. A nemysli na to, ráno se všechno vysvětlí.“
Okolo půlnoci dojedou na Pelham. Jackie doprovodí Patricii až ke dveřím. Raději sama stiskne zvonek. Objeví se Marfa.
„Děkuji, Jackie, ty hodný děvče. My mít velký štěstí, že pán a paní nebýt doma. Oni nevidět princeznička, jak moc pít. Také paní Maureen a pan George dávno spát. Nemít strach. Já a Joe slečnu uložit.“
(pokračování za dva týdny)
