Popularitu nezvedne, ale zemi pomůže

Je to další nepopulární krok naší vlády. Začíná projednávání rozpočtu na rok 2024. Ti, kdo ho budou veřejně komentovat, vysloví hlubokou nespokojenost. Jedni ho nazvou „protilidovým“, druzí „polovičatým“.

Sněmovní opozice se vyjádří nekonečnými projevy, zdržováním a možná i obstrukcemi. Uslyšíme o „amatérech“, „neschopných bafuňářích“, třeba dojde i na „hlupáky“ a další oblíbené floskule těch, kteří sami sebe označují za mimořádné profesionály, ale kteří ve skutečnosti dovedli vládní finance do nejhlubší krize v dějinách samostatného státu. Právě vinici našich problémů se totiž budou předhánět v dramatických formulacích o miliónech lidí na hranici bídy, o důchodcích umírajících bez léků a pomoci či dokonce o návratu totality.

Z druhé („pravicové“) strany si poslechneme od těch, kdo nenesou žádnou odpovědnost, že kdyby to dělali oni, tak by byl rozpočet daleko, ale daleko úspornější. Fiskální krizi by porazili lusknutím prstů a malíčkem levé ruky.

Takže projednávání tohoto rozpočtu budou orgie silných slov.

Je třeba přiznat, že na návrh rozpočtu zazněla i racionální a argumentovaná kritika odborná. Vnímám například námitky Národní rozpočtové rady, která, jakkoliv jako celek označuje rozpočet za krok správným směrem, vytýká návrhu v některých detailech nedůslednost. Je velmi dobře, že má vláda kromě ideologicky zaslepených kritiků také kritiky faktické.

Jak to osobně vidím:

Návrh rozpočtu je kompromis. Je to kompromis uvnitř koalice a je to i kompromis mezi vládou a obyvateli země. Rozpočet a jemu předcházející úsporný balíček se snaží o rozložení reformní zátěže na všechny vrstvy obyvatel tak, aby na žádnou nepadlo více, než unese. Někdo říká, že se to nepodařilo, jinému se nelíbí princip samotný, a protože tak nebo onak jsou dotčeni všichni, nelíbí se to vlastně nikomu. S tím jsme v koalici počítali, ale pokud jsme chtěli snížit schodek, bylo jasné, že bezbolestně to nejde. Nemůžete ušetřit desítky miliard tak, aby si toho nikdo ani nevšimnul.

Pro mne je naprosto klíčovým parametrem vládního návrhu rozpočtu na rok 2024 to, že výdaje jsou oproti letošnímu roku nižší o zhruba 43 miliard korun. To je obrovská změna. Po dlouhé roky výdaje jenom a jenom rostly, často šlo o obrovské skoky. Třeba v roce 2019 utratila Alena Schillerová ve srovnání s rokem 2018 o zcela absurdních 151 miliard korun více. Z roku na rok, bez krize, v bezproblémovém období silného ekonomického růstu se výdaje zvýšily skoro o 11 (!!!) procent.

Oproti tomu se naší koalici podařilo sestavit rozpočet, ve kterém v krizi a ve velmi ekonomicky těžké době výdaje naopak poklesnou jak reálně po započtení inflace, tak dokonce i nominálně.

Další klíčová věc. Schodek stahujeme na 252 miliardy. Tím se dostaneme na 2,2 procenta HDP. To není ani zdaleka dokonalé, ale je to velký krok k normálním, rozumným, a hlavně udržitelným financím. Zase by možná někdo ohrnul nos, že by lehce dosáhnul lepšího výsledku. Inu, možné to je. Ale ten údaj 2,2 % je třeba to vidět z pohledu například roku 2020 (schodek 6,44 procenta z celku HDP) nebo roku 2021 (6,87 procenta) nebo i roku 2022, kde se podařilo koalici po velkém úsilí dostat alespoň na 5,3 % podílu schodku na HDP země. Pak vypadají ta 2,2 procenta rázem skoro jako zázrak.

Sněmovna začíná projednávat rozpočet, který navzdory racionální obhajitelnosti nebude mít příliš obdivovatelů, zato hodně kritiků. Důvod je jednoduchý. Jde o rozpočet hledající realistický a udržitelný kompromis mezi ekonomickou odpovědností a sociální únosností. Jedněm se nelíbí ta odpovědnost, druhým únosnost.

Přesto jako koalice přicházíme s tímto návrhem rozpočtu, protože přes všechny ztráty popularity ani nemůžeme postupovat jinak. Plníme svůj naprosto základní slib, který měly v programech všechny koaliční formace: Totiž že dáme dohromady státní finance a zachráníme zemi před řeckou cestou a osudem bankrotáře.