Opatření zrušeno, zákon přijat

Tak nám v ten stejný den zrušil soud další opatření ministerstva zdravotnictví a parlament přijal novelu pandemického zákona. A zároveň vláda mluví o dalším rozvolňování a pomalu vrací zemi k normálu.

Jakoby to nemělo logiku. Ale má, a velkou.

Chce to vzít popořádku. Nejprve k tomu zrušenému opatření. Jako několik desítek dříve podobně zrušených kroků bylo přijato ještě za předchozí vlády. U tohoto ale platí, že už za naší vlády byla jeho platnost koncem prosince prodloužena.

Radost z toho nemám, ale podstatné je, že neustálé problémy s tím, jak podle současné legislativy udělat právně korektní opatření proti šíření nemoci (schválně nepíši COVID-19, protože ono to platí obecně), má dvě možná vysvětlení. Buď jsme měli v uplynulých letech zcela neschopné legislativce, nebo máme systémově tak nešťastně koncipované zákony, že to v podstatě nejde. Stále častěji se zdá, že druhá verze je pravdě blíže.

Když to zjednoduším, jsme v podivné pasti.

Můžeme prudce šlápnout na brzdu, vyhlásit nouzový stav a na jeho základě dělat omezení (ale i zde stát několikrát tvrdě narazil na meze jejich ústavnosti). Jenže nouzový stav je něco, co žádná rozumná demokratická vláda nevyhlásí jen tak lousknutím prstu a kdy se ji zachce. To je postup, který je nutné používat velmi, velmi střídmě. Ostatně proto nynější koalice byla před mnoha měsíci tak rezervovaná k jeho neustálému prodlužování. On je to prostě tak trochu „výjimečný stav“.

Ovšem když neutečeme k nouzovému stavu (což z principu věci musí být krabička poslední záchrany), tak máme jenom velmi omezené možnosti postupovat proti šíření nebezpečné nemoci (jakékoliv, skutečně si nemysleme, že COVID-19 je poslední „nová“ nemoc, která kdy bude). A jak ukazuje rostoucí štos rušících rozhodnutí soudů, tak vlastně nejsou skoro žádné.

Proto pandemický zákon, o který se vedla nekonečná diskuse či spíše nekonečná obstrukce ve sněmovně. Je třeba mít nějaký alespoň dočasný prostor pro opatření – pokud tedy bereme, že nouzový stav je mezní krok.

V rámci onoho obstrukčního zoufalství zazněla několikrát na první pohled logicky se tvářící otázka: Proč potřebujeme pandemický zákon, když máme relativně málo nebezpečný omikron a důležitá čísla o hospitalizacích jsou, bez ohledu na odzbrojující počty nemocných, vlastně dobrá?

Na konci roku 2020 jsme ještě z koaličních lavic tvrdě kritizovali tehdejší vládu ANO s podporou SPD (čili nynější opozici) kvůli tomu, jak prospala léto a začátek podzimu. Musím opakovat, že tehdejší ležérnost a nezodpovědnost ANO vedla ke zbytečným komplikacím a možná i zbytečným úmrtím. Tak to je, to již nikdo nezmění.

Neštěstí roku 2020 se dalo vedle zmatků kabinetu Andreje Babiše vysvětlit i nezkušeností (vedle faktu, že pro ANO bylo zjevně nejdůležitější uspět v tehdejších krajských volbách). Jenže – pokud bychom nyní postupovali stejně ležérně (což od nás v principu požadoval například poslanec Nacher), pokud bychom také všechno hodili za hlavu a soustředili se na podzimní volby (tentokrát jsou obecní), bylo by to stejně nezodpovědné, hloupé a zločinné. A navíc nepoučené.

„Proč přijímat pandemický zákon, když je všechno skvělé?“ znělo opakovaně od řečnického pultíku. Protože nevíme, co bude za dva, tři měsíce. Můžeme zde mít podstatně nebezpečnější variantu, může překonávat nejen imunitu získanou proděláním nemoci, ale i získanou očkováním, může se stát prostě mnoho věcí.

A v rámci legislativního „guláše“, který zde (bohužel) za poslední roky vznikl, by vláda neměla v podstatě vůbec nic, co by se dalo použít, kromě vyhlášení nouzového stavu. Takže bychom na jakoukoliv hrozbu zhoršení nereagovali buď vůbec nebo bychom na to vzali rovnou těžkou artilérii určenou pro největší krize. To zjevně nemá naprosto žádnou logiku.

Souběžně s tím, jak koalice ve sněmovně pomalu a urputně překonávala absurdní obstrukce, zasedla také vláda. Ta rozhodla o zmírnění opatření. Zase se někdo u řečnického pultu teatrálně bouchal do čela, že to nedává logiku.

Dává, samozřejmě, že ano. Jedna věc je chystat se na nějaký problém, připravovat si prostředky k jeho zvládnutí pro případ, že se objeví, jiná věc je upravovat aktuální opatření podle aktuální situace. Nic jiného v tom „rozporu“ není. Až tak je to jednoduché.

Přeji všem pěkný den a hodně zdraví.