Před necelými dvěma týdny jsem se sešla se senátory za STAN a debatovala s nimi mimo jiné i o stavebním zákoně. Zákoně, který je zákonem jen svým označením. Ale slovy básníka: Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně.
Poetický způsob, jak říct, že tento horkou jehlou ušitý paskvil z dílny Ministerstva pro místní rozvoj, obalený ve strouhance nejrůznějších pozměňovacích návrhů – dobrých i špatných, ale slitých v jednorodou směs všehosi – zůstane neschvalitelným protizákonem, ať už jej nazveme jakkoli.
Ačkoli stavební zákon proklouzl Poslaneckou sněmovnou díky podpoře ANO, SPD a pár zvednutých rukou z ČSSD, zákonodárci z horní komory jej naprosto jednohlasně zamítli. Proti byli paradoxně i senátoři za ČSSD a ANO, jejichž spolustraníci zákon do Senátu poslali.
Nicméně ač lze neschválení skrz na skrz nedomyšleného stavebního zákona považovat za vítězství, jde o vítězství Pyrrhovo. Je totiž jasné, že Česká republika nový stavební zákon potřebuje. 157 je totiž hezké číslo, ne ale, když značí naši pozici v žebříčku obtížnosti získání stavebního povolení. Proces stavebního řízení se musí bezpochyby zrychlit, zjednodušit a zdigitalizovat, aby odpovídal potřebám a dostupným technologiím 21. století. Rušením stavebních úřadů a přesunem kompetencí ze samospráv do rukou státu tohoto cíle však nedosáhneme, docílíme naopak pouze paralyzování stavebních řízení na dlouhá léta a vzdálení veřejné moci dál od občanů.
A to je jen jeden z mnoha a mnoha nepříznivých důsledků, které by schválení nového stavebního zákona v podobě, v jaké o něm budeme dnes na schůzi Poslanecké sněmovny hlasovat, přineslo pro občany. Pro miliony občanů, kterých se týká. Jen málokdo totiž vůbec nepřijde do styku se stavebním úřadem, pro všechny ostatní je stavební zákon norma zásadního významu.
A přestože jde o tak významný zákon dopadající ve svém rozsahu potenciálně na každého z nás, nepanuje na jeho znění širší politická shoda. Jen těžko se lze smířit s podobou zákona tak, jak ji tento týden opět dostaneme na stůl. Připomíná spíše nepovedený legislativní experiment, který se MMR snaží zuby nehty udržet při životě, a to za cenu lehkovážných kompromisů, jenž jeho kvalitu naopak zhoršují.
A proto stejně jako při posledním projednávání nového stavebního zákona, ani tentokrát pro jeho přijetí nezvednu ruku a doufám, že stejně se k tomu postaví i nejméně dalších 99 kolegů.
