Výtvarná výchova

V rámci povinného školení v zaměstnání, jsem se vydala na kurz kreslení jako forma relaxace. Bylo to fajn, o tom psát nechci, plná dojmů a nadšení jsem doma hned kreslila s dětmi. Když se starší syn, zřejmě v euforii odpoledního malování, přišel pochlubit s výtvorem z výtvarky, byla jsem jeho dílem nadšena.

Celý obrázek byl na téma Vánoce a Nový rok. Syn pojal kresbu v 7. třídě velmi schematicky. Po celém obvodě papíru se různě vyskytovaly obdélníky se stříškami, vypadalo to, pro představu, jako domečky, a uprostřed papíru barevné klikyháky. Ptala jsem se, co to znamená, tak prý ohňostroj. Ty jo, říkám si, schéma, skoro abstrakce...dost dobrý. No, paní učitelka si to nemyslela, přinesl pětku. Tak to nechápu. Školství 21. století, kde je podpora kreativity, vlastního pohledu a vůbec ocenění.

Tak jsem si obrázek vystavila na ledničku, to je naše malá galerie, a hold asi nerozumím umění. Protože to byl fakt pěkný obrázek. Nebo je paní učitelka zastáncem klasické malby a v Alšově galerii poslední výstavní místnost míjí obloukem.

Na druhou stranu, on takový přístup není tak neobvyklý.  Když pro změnu přinesl syn knihy do čtenářského deníku, málem mě omylo. Divá Bára? V sedmičce? No, tak jsme to tedy přelouskali společně, nejprve vůbec předcházela moje přednáška o životě 19. století, protože v dějepise jsou sotva u středověku. A pak ta četba, stále jsem listovala k vysvětlivkám, sama jsem měla co dělat, abych všem výrazům rozuměla. Tak jsme to přečetli, bylo zapsáno do deníku. Přinesl za tři. Prý chyběla dostatečně dlouhá úvaha a vlastní názor na knihu, je fakt, že kniha se mi líbila, není nikterak květnaté, ale např. kontrolní otázky na pár postav by hned ukázaly, kdo poctivě četl a kdo opisoval z internetu. Paní učitelka docílila leda toho, že můj syn si čte, co se mu líbí a na čtenřský deník už se ani nekoukne, pokud na něm "pomalu neklečím". Téměř s odporem popadne, co teda hold musí přečíst, něco namastí do sešitu a hotovo a nehnu s ním, ani vlastně nechci, protože ho chápu, na rozdíl od přístupu učitelky, tu nechápu vůbec.

V dnešní době už je téměř klišé, neustále žehrat nad tím, jak děti nečtou. Proč nemají ve škole na výběr čtivé,zábavné knihy, my čelti třeba Lovce mamutů, Bronzový poklad, dneska baví děti Harry Potter a pod. A když už se někdo pustí i do té povinné, zadané  četby, neměl by být tedy oceněn aspoň za snahu a za to, že knihu opravdu přečetl?