Vitamíny, nástroj konkurenceschopnosti?

První třech letech demokracie v Česku se začalo teorií utahování opasků, následovaly balíčky různých opatření, až jsme se dostali k dnešku. Balíku problémů.

K nejzávažnějším patří zdravotnictví a vlastní lékařská péče kterou - dříve nebo později – bude potřebovat každý. Každý ano, ale ne každý na ni přispívá i kdyby chtěl. Je bez práce a nemá z čeho. Dostává se do finanční péče státu, který za něj musí příspěvky do zdravotního pojištění hradit.

O to více je zajímavá a trvale omílaná nadstandardní péče. Ne snad z její specifikace, ale z hlediska její dostupnosti pro většinovou část klientů. Z opačného pohledu – pro koho je určena.

Je všeobecně známé, že možnost nadstandardní péče v současné době není využívaná z velmi jednoduché příčiny. Mnohdy není na standard, nadstandard se stává pro většinu klientů zcela nedostupnou záležitostí. Proč ji ovšem pan Leoš Heger neustále křečovitě obhajuje a prosazuje, když musí vědět, že při současném ekonomickém stavu „pacientů“ je v mnoha případech pro ně i současný standard  nadstandardem? 

V dnešních Otázkách Václava Moravce uvedl, že počítá dokonce s rozšířením nadstandardů. Plán zatím musel odložit, protože se k němu má vyjádřit Ústavní soud. Počítá ovšem s tím, že pokud se soud nevyjádří do konce léta, návrh opět předloží. Má k tomu jistě velmi pádné důvody, ale i řešení.

Napomoci jejich rozšíření má podle něj i možnost se komerčně připojistit. „Ještě se tu jedná o tom, že jsme nezavedli komerční připojištění na tyto nadstandardy.“ Naznačil, že nyní je spoluúčast tak malá, že se to pojišťovnám nevyplácí. Bude se vyplácet, když dá možnost tohoto připojištění? Tak to by patřilo snad do říše poněkud zvláštních zázraků, jestli by se vyplatilo převažujícím pojištěncům, kteří otáčejí každou korunu. Celá záležitost se dostává na začátek. Kdo si bude komerční připojištění platit?

Ti, kterých se to většinově týká a se kterými - aby dosáhl finančního efektu – počítá, to asi dobrovolně nebudou. Ale efektu může dosáhnout na souběžné koleji, která je součástí jeho uvažování. Postupně přelévat kategorii standardů do nadstandardů. Je si zcela vědomý, že zaměstnaný pojištěnec se asi těžko komerčně připojistí, ale je tu velká možnost jím uvažovaná reakce státu. Bude platit za pojištěnce víc a tím by se zlepšila finanční situace zdravotních pojišťoven a současně klesl jejich deficit. To by se rozhodně vyplatilo – hlavně pro pojišťovny. Jen jde o to, co by vše znamenalo pro zdravotnická zařízení, jejich zaměstnance a hlavně  klienty. Možná to samé, jako opatření minulá. Jeho ekonomický vývod, na závěr vlastních úvah, je v každém případě pozoruhodný. 

Uvedl, že chce rozhýbat scénu zdravotních pojišťoven pomocí propracovaného „bonusového“ programu kdy lidé, kteří třeba nevyužijí (v překladu - platí, ale finančně nečerpají) pojištění, dostanou nějaký bonus. Například v podobě vitamínů. To by podle něj mohlo zvýšit konkurenceschopnost.

Co všechno dokáží vitamíny pro zdraví občanů je známé, ale co dokáží pro konkurenceschopnost na poli ekonomickém, je skutečně novinkou.