Tržní odbory?

Odboráři bručí, centrála mlží. Bručí odboráři Škody Auto, mlží centrála Odborového svazu Kovo.

Problémem je výše poplatků, kterou musí tato organizace - s největší členskou základnou - svazu Kovo odvádět do centrální kasy. Vše nasvědčuje tomu, že uvnitř odborů se začíná hrát nová píseň solidarity v opačném duchu, než ve kterém jako odboráři doposud vystupovali. Solidarity bohatých s chudými. Důvodem jsou fixně stanovené odvody z výdělku odborářů do společné kasy. Podle stanov OS Kovo jde do centrály čtvrtina všech prostředků, vybraných na odborových příspěvcích.

Celý problém je v tom, že zaměstnanci Škody Kovo a přidružených firem odvedou ročně deset milionů korun, ale postrádají účel těchto peněz. Naznačují, že platit něco centrále co nepotřebují, považují za zbytečnost. Přicházejí s návrhem na roční odvod jen ve výši jeden milion korun, výlučně určený na solidarity jiného charakteru, k nimž patří například pořádání svazových demonstrací. Současné přeplatky by využili ve prospěch těch, co se přímo na tvorbě finančních prostředků podílejí. Rozšířením činnosti vlastní odborové organizace a zavedením různých výhod pro své odboráře. Jinými slovy řečeno chovat se tržně vůči svému odborářskému okolí, mimo vlastní organizaci.

Poněkud zvláštní přístup, ale logický. Jedná se až na prvním místě o peníze které odvedou, ale nic z nich nemají. Nepřímo naznačují, že s ohledem na svoji velikost se bez nějaké centrály obejdou a podporovat její služby - které nepotřebují - nehodlají. Pokud by se šlo k jádru problému, tak by se to možná mohlo týkat i odborářských bosů na nejvyšší úrovni, kteří jim někdy spíše škodí a nemají důvod je nadále podporovat.

Že se jedná o poměrně značný zásah do vnitroodborových vztahů, je patrné z výše současně odváděných  příspěvků ve výši deseti milionů korun na nově navrhované, ze strany odborářů Škody Auto, na jeden milion. Velmi razantní pokles, který vyvolává otázku, zda při tomto kroku se ještě bude jednat o nějakou solidaritu, nebo naopak zavedení tržního mechanizmu uvnitř Odborového svazu Kovo.

Vše se stává zajímavým pro jiný typ solidarity, kde vydělané a odvedené peníze – tentokrát do státní kasy – vyvolávají nechutenství ve společnost. Solidarita bohatých s chudými, v podobě různých druhů daňových odvodů. Zde odbory zaujímají jednoznačný postoj. Solidarita musí být, bohatý se s chudými musí nějakým způsobem o své bohatství podělit.

Jenže jak to bude - po nejnovějších náznacích - v odborech? Zde princip solidarity platit nebude a naopak bude platit tvrdý tržní mechanizmus kdo vydělal, ten spotřebuje?