Rozmazlení klienti.

Z více než deseti miliónů obyvatel České republiky je téměř polovina ekonomicky neaktivní, jednoduše řečeno - nepracuje.

Bohužel část ekonomicky neaktivních, kteří by aktivní možná být mohli, je závislá na dávkách. Ať se nazývají jakkoliv, jsou to dávky na jejich existenci, v některých případech na holé přežití. A tu se nejednou ozve úředník, dávky přisuzující, že Úřady práce si klienty rozmazlily, protože dávky obdrželi klienti třeba už pátého. To je tedy mazlivost velmi šlechetná, ale na druhé straně velmi povrchní a hlavně nebezpečná. Proč rozmazlovat, když na dávky jsou vázány povinnosti obdarovaných?

Nerozmazlujme, ale poskytujme v termínech, vázaných na povinnosti jejich určeného použití. Dávky totiž nejsou vypláceny na systém „z ruky do huby“, ale na systém povinné úhrady závazků a povinností – který by měl být prvořadý. Do huby, až co – po splnění závazků, na co jsou příspěvky určeny – zbude. 

Bohužel praxe vyplácených příspěvků a jejich užití je zcela opačná. Na prvním místě je nenasytná huba a to co zbude, jde na plnění povinností, pro které je určena. Jak jinak, dávka se stává nedostatečnou. Láska prochází žaludkem, který se roztahuje finančním krmením bez vlastního přispění. Láska, přes Úřady práce, které si své klienty rozmazlily. Je tomu opravdu tak?

Na jedné straně se jedná o dávky, které jsou propláceny z daňových odvodů všech občanů Česka, na straně  druhé je smutné, že parta úředníků je schopna uvažovat ve smyslu rozmazlování tím, že vyplácení dávek je již třeba pátého. Jako by to hradili ze svého, a jak jinak - "nevyproduktovaného". Stejně tak, jako v případě produkce těch, které rozmazlují.

Uvažují o tom, že by mohli být také rozmazlování nejen pátého, ale i desátého? Je totiž všeobecně známé, že nejvíce fňukajícími jsou lidé neproduktivní a s nejvyššími dočasnými příjmy, se kterými počítali ne do nějakého dne v měsíci, ale asi na věčnost.