Politické laškování.

Je zajímavé, že na jedné straně osočovaná KSČM, je na straně druhé žádaná pro politiky stran opačného myšlení jen proto, aby se dostali k osobním metám.

Prezidentské volby jsou zářným příkladem politické falešnosti s jediným cílem. Za každých okolností a dokonce i za podpory třídního nepřítele společnosti - jak je KSČM prezentována – došplhat se k vytouženému cíli. Zcela výmluvné pro občany, jak to v politice chodí. Cestě ke korytům vůbec nevadí jakékoliv překážky. Demokratické morálky plné huby jen do té doby, kdy je jimi označovaný politický protivník potřebný pro výmluvu na období jeho vládnutí – do roku 1989 – a zároveň vhodný do současného politického krámu. Pro nové - osobní účely - jakoby toto období nevadilo. Zajímavé vazby.

Možná KSČM chladně kalkulovala a kandidáta na post prezidenta nepostavila. Česko alespoň poznává jak to v politice chodí a jaký je rozpor mezi slovy a činy stran, které ji automaticky berou jako nejpádnější příčinu současného stavu. Asi to tak hrozné nebude, když  někteří uchazeči - na post nejvyšší - žádají její podporu pro své zvolení. Bohužel si někteří „koleno-žadatelé“ ani neuvědomují, jakou medvědí službu této straně svým chováním prokazují.

Vše se může projevit v nastávajících parlamentních volbách. To, že naší milí kandidáti – ačkoliv mluví o apolitičnosti v případě svého zvolení – jsou v prvé řadě političtí, je nad slunce jasné. Pro své zvolení jim najednou komunističtí voliči nevadí. Nic nového pod sluncem. Obdobného triku použil i Václav Klaus, kdy právě hlasy KSČM mu uvolnily cestu na hrad. Stačilo jeho slovní chlácholení, že bude nepolitickým prezidentem všech občanů Česka. Slovo dodržel pouze s menší odchylkou, že pro některé víc. Pro které, dokázal uskutečněnou amnestií.

Celá politická situace současnosti možná hodně ovlivní budoucnost, pokud si volič uvědomí, jaká hra je s ním hraná a jak je možné mít na jednu politickou stranu dva zcela odlišné pohledy jedněch a těch samých - dle osobní potřeby.

Co když se stane, že někteří pravicoví voliči si vezmou příklad ze svých politických vůdců a začnou hlasovat pro KSČM, když jim - pro vlastní potřeby a osobní prospěch - komunisté nevadí a naopak se vnucují do jejich přízně? Proč by to nemohl udělat zatímní pravicový volič a začal se chovat stejně tak, jako jeho sebezahledění političtí vůdci, kteří v honbě za svým prospěchem jsou schopni všeho?