Podpora s odstupem času.

Světoznámá gymnastka Věra Čáslavská naznala, že volba prezidenta republiky byla neplatná a dokonce žádá její zrušení.

Právo na stížnost, ve smyslu platnosti voleb -  u Nejvyššího správního soudu - má každý občan této republiky, samozřejmě i ona. Dejme tomu, že vedení předvolební kampaně bylo na hraně, ale to přísluší soudu. Je tu ale daleko závažnější okolnost, kdy vyzývala voliče aby nevolili exkomunisty a dokonce jednomu z nich - který nakonec byl lidmi zvolen - vytýkala, že žádal o podporu KSČM. Paní Věra se projevila jako sportovec, který nezná prohru a je zvyklý jen vítězit. U ní to platí dvojnásob, poněvadž prohra byla pro ni něčím výjimečným.

Jenže tady nejde o známkovanou gymnastiku sportovce – kdy rozhodčí mohli vysoce ohodnotit sportovní výkon, aniž by známkám odpovídal - ale známkování rozhodčích sportovcem, který s rozhodčími o jejich podaném výkonu nesouhlasí. Důvod je jednoduchý. Sportovec má snahu ovlivnit rozhodčí. Sportovec, který by se měl nad svým jednáním trochu zamyslet. A to je doba jeho aktivního sportování, v politických souvislostech.

Od roku 1964 do roku 1968 byla vyhlášená Sportovcem roku ČSSR a v roce 1968 dokonce nejlepší sportovkyně světa a druhou nejznámější ženou světa. Zcela právem. Věra Čáslavská se stala symbolem, který znamenal něco – na naše tehdejší podmínky téměř neuvěřitelného. Jenže tento rok, jakoby předeslal její další krok.

Zapojila se do politického života a podepsala známou petici Dva tisíce slov. V roce 1971 byla vyloučena z řad členů ČSTV. To co u ní následovalo v době politické normalizace – počínající rokem 1970 – je téměř neuvěřitelné.

V roce 1974 vystudovala Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze a věnovala se trenérské činnosti. Později jí bylo dovoleno vykonávat trenérskou činnost v Mexiku. To neměl umožněno a dovoleno každý. Ona ano a dokonce se svým manželem Josefem Odložilem. Na dva roky -  v období let 1979-1981, kde i on působil jako trenér u Institutio National Del Deporte v tomtéž Mexiku.

Poněkud zvláštní, neuvěřitelné a současně podivné, jestli náhodou někdo někoho nenavštívil. Starý režim se chtěl totiž někoho zbavit a na druhé straně ten někdo se chtěl zbavit starého režimu. Jenže to chtělo odvahu. Tu, oproti jiným a daleko více postiženým, asi paní Věra neměla. Vrátila se.

Vrátila a čekala na vhodnou příležitost, která se ji naskytla po období sametové revoluce, kdy se stala  od roku 1990 poradkyní prezidenta ČSR - Václava Havla - pro sociální otázky a pro sport, a od roku 1991 jako jeho asistentka. Zřejmě ve věcech, se sportem málo souvisejících.

Tak málo souvisejících, že zcela nesportovním a pokračujícím způsobem, protestuje zejména proti tomu, že levicoví protikandidáti jejího oblíbence a bývalého spolupracovníka z dob Václava Havla - Karla Schwarzenberga - žádali o podporu komunisty. Není divu, ale jde  o to, v jaké době se kdo s kým spojuje a o co žádá.

Sportovci to nemají lehké, spíš hrají na dobu, ve které se dobře mají. Ona, během slavnostního ceremoniálu předání medailí v Mexiku gesty protestovala proti okupaci Československa, když stála společně na stupínku se sovětskou závodnicí. Během slavnostního hraní sovětské hymny otočila hlavu od soupeřky směrem do země.

To byla olympiáda a její gesto. Když si někdo představí, že její bývalý manžel Josef Odložil byl věrným ochráncem republiky, budující socialismus  – a dokonce se zbraní v ruce -  od svých devatenácti roků, mají její gesta příchuť pachuti. Navíc když on, se stal velícím něčeho, proti čemu se snažil bojovat. V letech 1992 - 1993 byl totiž velitelem Mírových sborů OSN v Iráku. Mírových sborů, které neměly opodstatnění stejně tak, jako vstup vojsk Varšavské smlouvu do tehdejšího Československa. Jednou bojoval proti násilí, aby se druhého zúčastnil? Asi zapomněl na to, kdo trpí.

Zřejmě na to zapomněla i Věra Čáslavská a zcela určitě si musí být vědomá, kdo ve všech souvislostech žádal o podporu. Ona, jak se vše jeví, žádala také o nějakou. Možná v průběhu celého svého dosavadního života několikrát, pouze to nechce přiznat. Jen jde o to, jestli by se podpory dostalo i těm ostatním, kteří slávu nezneužívali.