Palácové léčení?

Problém zdravotní péče o občany tak nějak v poslední době uniká pozornosti jako by neexistoval,  nebo stále existuje a raději se o něm nemluví?

Že tržní mechanizmus ve zdravotním systému Česka se stal až na prvním místě kšeftařením, nemající mnohdy se zdravotní péčí o občana nic společného, se stalo zvláštní zvyklostí. Zvyklostí, která se může vymstít hlavně na velmi pochybné zdravotní prevenci a péči o děti předškolního a školního věku. Dříve věděl „stát“ o dětech mnohdy víc, než věděli jejich vlastní rodiči. Zcela samozřejmě ten „vševědoucí“ stát upozornil rodiče o zdravotních problémech dětí, doporučoval jejich řešení a svým způsobem i kontroloval. Vše spočívalo v tom, že lékař jezdil do škol, a děti – třídu po třídě – vyšetřoval. Nejednalo se jen o vyšetření, ale i o preventivní povinné očkování. Pro tyto účely měly školy vyčleněné místnosti odpovídající hygienickým podmínkám. Bylo to dobře, nebo špatně?

Bohužel současná situace je někdy taková, že se jen mluví o prevenci ze strany státu a doplácí na to děti i lékaři, kteří někdy musí  léčit k čemu nemuselo dojít do nějakého stadia a to jen proto, že byla zanedbaná prevence ze strany rodičů, které mnohdy zdravotní stav jejich dětí ani nezajímá.

A co je k zamyšlení? Vztah občana k lékaři, filtrovaný zdravotními pojišťovnami. Pojišťovnami, které mají svoje vždy jisté. Občan, nebo jeho ošetřující lékaři na jakémkoliv stupni léčení mají jen jednu možnost. Přizpůsobit se byrokracii, která neléčí, ale s léčením kšeftuje.

Dříve byl ošetřující lékař schopný, ve spolupráci se školkou či školou, dojít za dětmi a mělo to stejnou účinnost – ba naopak vyšší – než současný velmi nákladný systém, kdy se systém prevence otočil. Namísto jedné návštěvy lékaře a vyšetření dvaceti dětí, musí dvacet dětí i se svými rodiči navštívit lékaře. Bohužel musí i z toho důvodu, že lékař pro úhradu svých úkonů musí mít smlouvu s nějakou zdravotní pojišťovnou, která nemusí obsáhnout všechny pojištěnce.  tedy dětí.

Systém se tak stává pro pojištěnce stále nákladnějším. Cesta k lékaři může vydat i na celodenní výlet a to se týká nejen dětí. Ve svízelné situaci se nacházejí obyvatelé desítek obcí, kde skončily, většinou kvůli věku lékařů, místní ordinace a mobilní ambulantní péče je buď sporadická, nebo nefunguje vůbec. Zajímavé je, že „odborníci“ se přitom obávají, že situace se bude ještě dále zhoršovat. Odborníci kteří?

Ti, jež skutečně léčí občany, nebo ti co si léčí vlastní finanční požitky prostřednictvím zdravotních pojišťoven které rozhodně neléčí, a naopak to skutečné léčení omezují? Léčit se dá pouze v ordinaci a ne v palácích pojišťoven, které jsou možná nákladnější, než je zdravé.