Kápnou božskou?

Jednu cestu od slibů k pořádkům otevřel Ústavní soud, když zrušil sporný paragraf loterijního zákona a od roku 2015 v plné míře umožňuje radnicím rozhodnout kde - a jestli vůbec - budou na jejich území herní terminály umístěny.

Podařilo se přenést na radnice něco, co na jedné straně nepříjemně působilo nejen v rodinách hráčů, ale i životě společnosti. Populistické sliby zastupitelů měst a obcí o tom, že nic nemohou podniknout na zlepšení situace, poněvadž je to s „hůry“ dáno, berou za své. Mohou. Něco dnes, něco později a mají na  to čas.

Vypadá, že takové přelomové rozhodnutí o neplatnosti s „hůry“ daného ani neočekávali a najednou se ocitají v možném  problému přerušeného toku peněz do městských kas. To v případě, že naplní vlastní sliby o vymýcení škodlivého hazardu a nastolení pořádku ve spravovaných územích. Jenže se začíná ve stále větší míře ukazovat, že naplnění slibů zůstane jen u slibů a hledají důvod jak se vykroutit, aby o příjmy z herního hazardu nepřišli. Pořádek nepořádek – jak v rodinách hráčů, tak městech samotných – dostává podobu nějaké hranice kdy věci, spojené s hazardem , začnou posuzovat na základě úbytku poplatku do městských kas a podle toho asi vše vyhodnotí.  Možná se objeví i pojem „přípustná hranice hazardu“. Jinými slovy řečeno, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Bude zajímavé, jak s naskytnutou možností města a hlavně politické strany na jejím území, naloží. Ony totiž budou volby a podle obecně uváděných údajů je počet hazardních hráčů poměrně značný. Co bude hlavním a rozhodujícím při řešení problematiky kolem hazardních her?

Peníze do městských kas a volební hlas hráčů, nebo slibovaný pořádek, jehož možnost naplnění je zcela reálná? Kápnou zodpovědní konečně božskou jak to se sliby mysleli, nebo v duchu českých tradic věc obkecají a všechno zůstane při starém?