Drahá politika.

Kolikpak nás stojí boj o poslanecká a vládní koryta, kdy se věčně válčí a jediným výsledkem je stále se zhoršující ekonomický stav Česka? Nejhorší je důvěra občanů v politiky, kdy vždy ti novátorští o sobě tvrdí že budou lepší a opak je pravdou a která klesá nejen k bodu mrazu, ale dokonce i pod něj.

Nová metla lépe mete, ale u nás se stalo zvykem že pouze v tom smyslu, aby zametla minulé  problémy a to je tak všechno. Není divu, když ona metla již i v minulosti metla a dokonce stejným způsobem. Nejen politici, ale i jejich způsoby se za dvacet roků nezměnily a vše se točí stále kolem stejného problému, se stále stejnými lidmi. Pokud se vyskytnou noví, mají ti staronoví zvláštní vzájemnou přitažlivost ty nové vystrnadit. A daří se velmi době, tak jako našim politikům na „věčnost“. A tak se zdá, že nastolená politika od roku 1989 je věčná, ale především drahá.

Drahá nejen proto, že umožnila mafiánské přerozdělování prostředků ze státní kasy a jejich podivné čerpání, ale i proto, že ovládnutí politické scény za těmito obchodními účely je taky drahé. Samotné volby něco stojí, ale možná ne tolik, kolik politické tanečky v průběhu volebního období.

Kolik nás již stály soudy a různé policejní manévry kolem politiků, kteří by měli být jako zástupci lidu bezúhonní? A když se zjistí, že mají problémy se zákonem a začne „nějaké“ stíhání, okamžitě najde někdo třetí cestu, která hodí všechno na smetiště. Kdo vše zaplatí? Občan ze svých daní, nebo ten, kdo spor prohrál, jak by mělo být, a což jsme se nikdy nedověděli?

To je možná kámen úrazu, na který politici hřeší. Vše zaplatí daňový poplatník, který prohrává na plné čáře, poněvadž jeho názor nebere nikdo v úvahu. On u nás totiž existuje podivný druh hluchoty a slepoty politiků, kteří snad – i kdyby těmito neduhy netrpěli – mají i zaseklé krční obratle, které jim neumožňují pohled dolů, na své voliče.

Politika, v českém podání, se stala velmi nákladnou, hlavně na úkor jeho občanů. Jak dlouho ještě tento stav bude pokračovat? Zveřejní někdo finanční  náklady posledního politického cirkusu a hlavně to, kdo prohrál a měl by veškeré náklady uhradit?

Ono vše směruje k tomu, že by snad měla pokračovat dříve nastoupená cesta mafiánské politiky, poněvadž je asi levnější než nějaká zjišťování, které ji jen prodražují a k ničemu novému nevedou. Možná k mafiánské politice po menší obměně, se stávajícími politiky. Proč to, co nezměníme, budeme prodražovat snahou o kosmetickou změnu, která nic neřeší?