Český Fidel.

Díky svým dlouhým obstrukčním projevům ve Sněmovně, získal Petr Nečas přezdívku Fidel.

Své přezdívce ve vystupování a nejen tam, hanbu jistě nedělá. Ve funkci premiéra má rozhodně daleko větší prostor k obstrukčním projevům a tradice ze Sněmovny řádně uplatňuje. Jenže i tam, kde místo obstrukcí by měl konkrétně jednat a nejen o tom planě mluvit systémem líbí-nelíbí, případně mohlo by se – nemohlo, nejedná. Řeč je o v poslední době hojně diskutované problematice na úseku ministerstva práce a sociálních věcí.

Není to tak dlouho, co ve funkci ministra tohoto resortu vydával hraběcí rady několikavariantního řešení problematiky na tomto palčivém úseku, ze kterých nezůstalo nic jiného, než jen ty hraběcí rady.

Ono se říká, že rodiče nejvíce kritizují na svých dětech vlastnosti, které sami mají. Následníci pana Nečase v čele tohoto resortu sice jeho dětmi nejsou, ale co je důležité – mají až nápadně podobné vlastnosti jako on. Dlouze mluvit a nic řešit. S-karta, kdyby mohla mluvit, by jen vše potvrdila.  

Jenže on ten český Fidel – mimo obstrukční projevy – má i vlastnosti jiné. Nadiktovat a bez obstrukcí vyžadovat. Hlavně druhá polovina roku 2012 byla důkazem, což až všechno je v demokracii možné.

Jen aby se nestalo, že postupem času by byl z Česka vytvořen podivný ostrov svobody uprostřed Evropy.