To má být žert? Pokud ano, hodně se nepovedl

Útočník a terorista z rychlovaku Ajúb Chazzání byl „monitorován“ tajnými službami několika států a přesto pouhou shodou náhod neprovedl v onom vlaku masakr, a museli ho zastavit ne policisté, ale vojáci US army a civilisté.

Odpovědní, a lidé velmi dobře placení za to, aby byl v Evropě klid a pořádek, od problému dávají ruce pryč? Nebo jak si mohu vysvětlit to, že Paříž prohlásí, že nemohou zabránit každému útoku, že Islamistů jsou tisíce? 

To je hodně zvrácený humor. To již snad ani není humor, ale cynické pohrdání blbečky, kteří tyto všemocné a nedotknutelné živí. Každý z nich má svoji osobní ochranku, mezi prosťáčky a pitomečky z lidu nechodí. A pokud náhodou ano, jsou kvůli nim uspořádány doslova manévry a z bezpečnostních opatření vám doslova spadne čelist.

Ale to není pouze Francie. Obdobné prohlášení učinil již před časem i šéf MI5 Andrew Parker, jen zřejmě toto prohlášení „poněkud“ zapadlo.  Doslova říká, že vidí čím dál horší propast mezi zvyšujícími se hrozbami a čím dál menší schopností je řešit.

Jedině v Eurostar jezdící mezi Paříží a Londýnem musí každý z cestujících projít detektory kovů, stejně jako na letišti. Takže všichni lidé, kteří cestují v tomto vlaku, jsou neozbrojeni. No, to je sice pěkné, ale pokud náhodou někdo nějakým způsobem dostane do vlaku zbraň a pokud bude chtít, postřílí cestující jako králíky.

Násilí se stupňuje, a pokud mi kdokoliv bude tvrdit opak – bude lhát. To jsou holá fakta.

Osobně, a předeslal jsem, že budu vycházet hlavně z osobních zkušeností. Jsem byl svědkem toho, jak černě zahalená muslimka, odpoledne za bílého dne, napadla (pravda slovně, nicméně značně vulgárně) zde v Birminghamu „domorodce“, staříka zhruba 75 let, který se jí se svými berličkami dostatečně rychle neodklidil z cesty.

Dědy jsem se zastal, a rázem jsem byl cílem útoku já. To by jste skutečně nechtěli slyšel. Moje přítelkyně zpočátku nechápavě hleděla na to co se děje. Ale protože je to rázná slečna, chystala se, že na ní půjde. Mimochodem, když ji obtěžovali asijští mladíci (a Japonce pod tímto označením skutečně nehledejte), dala tomu po tom co jí sahal jeden z nich na zadek, takovou ránu pěstí pod oko, že se chlapec rozbrečel. Ona z toho byla trochu v šoku, a brečela také, ale spíš kvůli tomu, že si tou ránou zlomila nehet.

Každopádně, okolo nás se tehdy začali srocovat další zahalené pozorovatelky. Děda se spasil nástupem do autobusu a zmizel, a my jsme uprchli na vlak a ujeli. Nemá smysl probourat zeď přehrady a čekat jak to dopadne, až se to na vás začne valit.

Pokud někde na blízku byl příslušník naší slavné Britské policie, a viděl onu scénu. Vsadím se, že se otočil a upaloval pryč, co mu nohy stačily.

Vlastně ještě detail. Pokud tomu kdokoliv nebude věřit, velmi rád se s ním potkám u soudu. Zaplatí mi krásnou dovolenou v Karibiku. Důkazy na to mám.

Jenže, co mi z toho vyplývá? Obávám se, že nic pěkného. Snad jen, že to bude v budoucnosti pravděpodobně horší.