Exkurze do Chapman World – světa bratrů Jakea aDinose Chapmanových – vyžaduje silné žaludky a schopnost psychologického čihlubinného ponoru, jelikož bez tohoto vnímání je výstava jen veřejnou onaniídvou umělců, kteří bezpochyby neventilují své stíny při sezenís psychologem. Výstava v Rudolfinu s názvem Slepý vede slepéhoje ukázkou toho, že dílo, jež se navenek jeví jako banální s myšlenkou všezošklivit a hlavně se tímto postojem totální destrukce zviditelnit, může býtrafinovanou hrou, která má neustále se proměňující pravidla. A právě tentopohled na morálnost světa je osvěžující i zároveň strašidelný.
SexI
Bratři Chapmanové se slepě vedou za ruce a vytvářejí svou vlastní mytologii, zabydlenou osobitými tvory a bytostmi. Kurátor výstavy Otto M. Urban intuitivně provází diváka po expozici, nevsouvá mu kritický pohled ani obdivné myšlenky. Nechává ho volně plout mezi figurínami nácků, afrických domorodých soch „baštících“ hranolky z „mekáče“ nebo dětí se zdeformovanými tvářemi. Je na divákovi samotném, zda výjevy či v tomto případě i výlevy odsoudí, nebo si zde najde estetickou a společenskou hodnotu jak upozornit na problémy současné konzumní společnosti.
Expozice je rozdělena do pěti tematických celků, rozdělených do samostatných výstavních sálů. Bratři prezentují širokou škálu uměleckých technik – sochy, objekty, kresbu, malbu, lept. A po technické stránce je jejich dílo vynikající, jen námětově se v některých částech proměňuje v „kaši“ – nebo smaženici, která už ztrácí na chuti. K čemuž dochází v posledních dvou sálech. Předchozí šokují a děsí, nutí hlídat si záda, jelikož - co kdyby těch dvacet nacistů, které jsou všude kolem, ožilo? Jedním ze zásadních tvůrčích momentů je inspirace cyklem leptů španělského malíře Franciska Goyi Hrůzy války. Chapmanovské lepty v některých případech připomínají dětské kresbičky nebo originální motivy hrůz jsou přečmárány a jsou do nich vloženy nové motivy, jež otevírají další prostor k interpretaci. Obrovité postavy fašistů se smajlíkem na rukávu namísto svastik expresivně gestikulují a vtahují diváky do problematiky násilí, strachů a nenávisti. Sexuální podtext jak u figurín, tak i u grafik je evidentně narážkou na veřejné pranýřování intimních poloh lidského života. Mužský pohlavní úd zakomponován snad do všech kompozic značí asi něco jiného, ale aspoň je na první pohled jasné, že autoři děl jsou muži.
Expozice shrnuje několik pohledů – od černého humoru po sarkasmus až k hororové utopii, ve které se možná utápějí i samotní autoři. Co je ale určitě zajímavé, je samotná hra s divákem. Její propracovanost a rafinovanost vytváří svět přeludů a vizuálních klamů, na které narážíme i v reálném světě a stojí za to, abychom si jich začali všímat a pomalu sundali růžové brýle.
