Věděli jste, že krokodýlí hřbet je magnetem pro sluneční energii? Každý jeho ostrý výběžek zachycuje sílu a život jako solární panel. Vyhříváním na sluníčku se tito predátoři nabíjejí a nikdy nejsou nemocní. Všechny bakterie světa ve svém těle dokážou převést v blahodárnou oázu. Čím to asi tak bude?
Ono převtělení do krokodýla není od věci. Krokodýlí kůže zahřeje, posílí a stane se štítem ochraňující nás před škodlivými vlivy vnějšího světa. Alespoň fyzicky. Ale jak si dopřát moudro pocházející z krokodýlí mysli? Taktéž jednoduše. Krokodýl totiž nemyslí. J Jen pozoruje, sleduje v tichosti a v klidu vše, co se kolem něj děje a pečlivě tyto vjemy ukládá do paměti. Sluneční energie mu dodává všechny potřebné živiny, tudíž mu stačí pouze jedno jídlo ročně a vůbec neomdlévá podvýživou.
Všechen um je schován do jednoho slova „nedělání“. Nádherné slovo, jen v nás vyvolává dva protipóly. Ano, nedělání milujeme, odpočinek a klid. Ale jen za předpokladu, že vše máme hotovo – vše máme tedy uděláno. Pak můžeme odpočívat a hlavně si tento pocit nicnedělání pěkně užívat. Ale co se stane, když zjistíme, že jsme ještě něco neudělali? Nebo nedej bože, že bychom zrovna teď měli odpočívat, ale ve skrytu duše víme, že si to nezasloužíme a že máme mnoho práce rozdělané? (to je ta horší varianta). No, mezi námi, tato varianta je jeden velký průser, jelikož takto to máme nastavené skoro všichni. (skoro!!!) Neumíme nic nedělat, neumíme jen tak ležet a být ve střehu jako krokodýl. Všimli jste si, že vlastně krokodýl, i když je navenek poklidně „mrtvý“, je zároveň velmi aktivní? Bedlivě pozoruje, sbírá emoce, zážitky, postřehy ….vizualizuje si svoji budoucnost a hlavně prožívá v tom daném okamžiku svoji jedinečnou a neopakující se přítomnost.
Odpočinkem nabíráme sílu a smysl pro tvořivost. Odpočinkem toho docílíme mnohem více. Odpočinkem vidíme i to, co nám uniká, jelikož ve spěchu a s přeplněnou hlavou jsme zaslepeni a připoutáni jen ke svým myšlenkám. A proto vyhoďme odpadky z naší hlavy a staňme se alespoň na chvíli krokodýlem.
