Cesta za světlem Josefa Šímy, autora sugestivně laděných krajin, je nekonečná a nádherně průzračná. Šíma se s pozoruhodnou trpělivostí nořil dennodenně do světla, aby v něm našel svůj sen nebo alespoň jeho odlesk. Tak jako Kampa a její genius loci si hraje se světlem a vodní hladinou, tak i velmi citlivě zaměřená expozice vynikajícího umělce, jenž tvořil z větší části života ve Francii, je s vodou a jejím zrcadlením nádherně propojena a vytváří tichý a vyvážený tok myšlenek a obrazů.
Šíma svým citem pro jemnou imaginaci zanechal českému výtvarnému umění velké bohatství, z něhož lze čerpat i dnes, v moderní době, která je převážně zaměřena konceptuálně a monotematicky převážně s pozorností na rozklad společnosti, je tato výstava klidnou oázou a meditací. Komorní soubor 22 obrazů nahlíží na Šímu jako člověka velmi intuitivního a křehkého, který se pohybuje ve snových prostorech a zkoumá jejich hranice. Chvějivé krajiny se svojí nutkavou výpovědí velmi svižně a lehce se střídají s reálnými náznaky života, které jsou naznačeny v torzech ženského těla nebo ve stínu padajícího Ikara.
Expozice zaznamenává 40 let jeho tvůrčí činnosti nejen u nás, ale i Francii a odkazuje na jeho životní etudy, které se velmi přirozeně odráží v zobrazovaných námětech obrazů.
Malířská pouť krajinou je vystřídána Ikarovým pádem a pozastavením nad mytologií o Orfeovi ve výstižném hnědém koloritu s krátkým pozastavením u metamorfóz ženského těla, jež je ztraceno ve slepé uličce, a plynule se přesouvá k výraznému bodu výstavy – obrazu Země a světlo. Prozářená kosmická krajina s mlhavými odlesky krystalů připomíná dnešní malbu duchovně zaměřených autorů. Šíma v tomto výjevu propojuje všechny svoje koncepce a techniky a zaznamenává do něj poselství v podobě lodi, která je unášena nekonečným vesmírem a přináší naději a snad i novou cestu.
