Porouchal se kámen!

Největší výstava kamenů a drahokamů mi….dala zabrat. Během měsíce jsem ji navštívila asi čtyřikrát. První návštěva byla nejkrásnější – symbolická. Ty další už byly víceméně z povinnosti. Sestra kámen, maminka kámen, sestra kámen a tak dále. Nakoupila jsem mnoho kamenů a přinesla mnoho radosti. Základ byl položen.

Citrín. Žlutobílé zlato. Kámen hojnosti, vitality a síly. Kámen štěstí. Nádherný kámen. Obdarovala jsem jím i sebe. Nešlo to jinak.

Maminka: „Kámen jsem vykoupala v soli, jak jsi říkala. Ležel tam celou noc.“

Já: Úsměv.

Maminka: „On se prostě rozbil. Nefunguje. Žádnou změnu necítím!“

Já: Úsměv.

Mohu vám říci, že za poslední dobu jsem mistr v úsměvech. A to nejen při diskuzi s maminkou. Teď je používám nepřetržitě. Jsem si jista, že se snad i usmívám ze spaní, pokud mě tedy nehoní nějaké strašidlo.

Já: „Mami, a proč si myslíš, že nefunguje? Vždyť jsi mnohem veselejší!!!“

Maminka: „Myslíš? Nic necítím. Všechno mě bolí, všechno mě štve.“

Já: „Mami, je to přesně tak, jak si to nastavíš. Navenek jsi jiná, ale v sobě stále stejná!!!“

Maminka: Úsměv.

 

Uf. Je mnohem snadnější pracovat s lidmi, kteří vás neporodili a nevychovali.

Děkujiiiiiiiiiiiiiiiiii, maminko moje.

Autor: Kateřina Velcová | úterý 29.10.2013 23:25 | karma článku: 8,56 | přečteno: 210x